14 C 353/2025-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7.000 Kč a 8.373 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným a částky 15.000 Kč a 14.755 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi týmiž účastníky. Podáním ze dne 28. 11. 2025 vzala žalobkyně žalob zpět co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7.000 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, co do částky 8.373 Kč, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení a co do částky 14.755 Kč, a proto soud v navrhovaném rozsahu řízení dle ust. § 96 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstaly pouze jistiny úvěru ve výši 7.000 Kč a 15.000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz předsmluvními formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvami o spotřebitelském úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzeními o platbě, SMS upomínkami, písemnými upomínkami, Smlouvami o postoupení pohledávek, přehledy postupovaných pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 30. 7. 2024 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ: , Anonymizováno, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 29. 8. 2024 včetně úroku ve výši 210 Kč (36,5 %) a poplatku za úvěr ve výši 2.520 Kč, RPSN činila 5395,58 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila, dle tvrzení žalobkyně byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek, e-mailem a písemně. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 7.000 Kč na jistině, částkou 210 Kč na úroku, částkou 2.520 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1.000 Kč za písemné upomínky a částkou 2.143 Kč na smluvní pokutě.Dne 21 8. 2024 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 20. 9. 2024 včetně úroku ve výši 450 Kč (36,5 %) a poplatku za úvěr ve výši 5.400 Kč, RPSN činila 5395,58 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila, dle tvrzení žalobkyně byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek, e-mailem a písemně. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 15.000 Kč na jistině, částkou 450 Kč na úroku, částkou 5.400 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1.000 Kč za písemné upomínky a částkou 6.400 Kč na smluvní pokutě.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2024 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která ji tentýž den smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Dne 30. 10. 2025 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěry včetně úroků a poplatků za úvěr splatit ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila, a tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnutého plnění.10. Bez ohledu na skutečnost, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem pouze jistiny poskytnutých úvěrů, zabýval se soud posouzením platnosti smluv a jejich jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.11. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekuce a dále, že byla žalovaná povinna uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů. Vzhledem k tomu, že skutečnosti tvrzené žalobkyní nebyly ničím doloženy, vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů k tomu, zda, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splatit úvěr a jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně na písemnou výzvu reagovala částečným zpětvzetím žaloby. S ohledem na uvedené nezbylo soudu než uzavřít, že před uzavřením smluv nebyl dodržen postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jsou úvěrové smlouvy dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatéá. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.12. Pokud jde o zkoumání smluv z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11.