17 C 190/2025-50 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 352 Kč (29 871,44 Kč jistina, 5 082,66 Kč dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění, 998 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy, 400 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, 12 861,60 Kč smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od 30. 7. 2024 do 1. 8. 2025) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 20. 3. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě čtyřiceti osmi měsíčních splátek po 1 838 Kč spolu s úrokem 68,37 %. Žalovaný uhradil 1838 Kč dne 22. 4. 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že přijala sdělení žalovaného (zaznamenané v Hodnocení klienta z 20. 3. 2024) o výši jeho příjmu 25 000 Kč ze starobního důchodu; jako náklady bylo zohledněno životní minimum 4 860 Kč a náklady na bydlení 4 621 Kč; žalovaný měl bydlet ve vlastním a dám. Příjem žalovaného za březen 2024 (25 073 Kč) byl potvrzen zprávou MONETA Money Bank a.s. z 19. 3. 2024. Žalovaný neměl splácet žádné dluhy. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti v registrech vyplývalo ze záznamu z registru SOLUS bez poznatku a z NRKI s informacemi, že se evidují tři žádosti žalovaného o úvěr, jeho expozice je 295 732 Kč (částka zbývající na kreditních kartách, do vyčerpání úvěrového rámce, dlužné částky splátkových operací, z toho 170 000 Kč částka limitu týkající kreditních karet, revolvingů a dalších nesplátkových operací).4. Z předžalobního formuláře soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného před uzavřením smlouvy o podmínkách poskytnutí předmětného úvěru.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry podle výpisu z evidence oprávněných osob vedené Českou národní bankou) o poskytnutí úvěru 30 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 20. 3. 2024 byla žádost žalobkyní akceptována. Žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 48 splátkách po 1 838 Kč včetně úroku (68,38 % ročně) a úhrady za pojištění k 22. dni v měsíci (RPSN 94,44 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 88 224 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč jako náklady spojené s každým prodlením s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Dodatkem č. 1 k návrhu smlouvy a vysvětlením k podpisům na dálku (č. l. 33) byly upraveny a vysvětleny otázky podpisu smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.6. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě z 21. 3. 2024 vyplývalo, že v souladu se smlouvou žalobkyně žalovaného vyrozuměla o schválení úvěru; doručenka z 26. 3. 2024 potvrzovala doručení oznámení žalovanému.7. Ze základních informací o klientovi z 20. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vedla informace o kontaktních údajích žalovaného (včetně e-mailu, č. účtu a telefonním číslu). Z důkazu o odeslání 1 Kč vyplývalo, že žalovanému byla odeslána na jeho uvedený účet 1 Kč. Z SMS z 20. 3. 2024 vyplývalo, že žalovaný byl žalobkyní vyrozuměn o vyplacení 1 Kč a vyzván k odsouhlasení úvěru, z SMS z téhož dne vyplývalo, že žalovaný vyslovil souhlas s poskytnutím úvěru.8. Z dokladu o vyplacení úvěru z 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní uvedeného dne převedena částka 30 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného.9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 1 838 Kč 22. 4. 2024, úvěr byl vyplacen 20. 3. 2024 ve výši 30 000 Kč.10. Z oznámení z 28. 7. 2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů). Předtím měl být žalovaný vyzýván k úhradě dluhu dopisy z 24. 6. 2024 a 23. 7. 2024 (aniž by doručení uvedených dopisů bylo v řízení prokazováno a prokázáno).11. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle knihy odeslané pošty byl dopis odeslán 11. 10. 2024).12. Soud výše uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.16. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru, který byla žalovanou uzavřena a podle které žalobkyně poskytla žalovanému plnění 30 000 Kč. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonn