17 C 279/2025-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50 144,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru z 25. 7. 2023 č. , hodnota, , podepsané , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha (dále jen „původní věřitel“) a žalovanou dne 25. 7. 2023, na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 2 689 Kč spolu s úrokem 66,27 %. Žalovaná uhradila 29 579 Kč. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Původní věřitel zjišťoval úvěruschopnost žalované tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Hodnocení klienta z 25. 7. 2023) o výši jejího příjmu 14 935 Kč z důchodu (výše příjmu vyplývala z historie pohybů na běžném účtu z 5. 6. 2023 a 3. 7. 2023); jako náklady bylo zohledněno životní minimum 4 860 Kč, splátky původnímu věřiteli 2 918 Kč měsíčně a náklady na bydlení 3 915 Kč; žalovaná měla zajištěno bydlení jiným způsobem (nebylo uvedeno jakým). Potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti v registrech vyplývalo ze záznamu z registru SOLUS bez poznatku a z NRKI expozice žalované 572 392 Kč, zbývající částky kreditních karet 55 000 Kč, však žádné dluhy po splatnosti bez informací. Žalovaná předkládala při sjednávání úvěr občanský průkaz (sken).b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 25. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala původního věřitele (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry) o poskytnutí úvěru 45 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 25. 7. 2023 byla žádost původním věřitelem akceptována. Původní věřitel měl žalované poskytnout uvedenou částku, kterou měla žalovaná vrátit v 48 splátkách po 2 689 Kč včetně úroku (66,27 % ročně) k 19. dni v měsíci (RPSN 90,61 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 129 072 Kč (bez pojištění). Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovanou ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).c) Z dokladu o vyplacení úvěru z 25. 7. 2023 soud zjistil, že žalované byla původním věřitelem uvedeného dne převedena částka 45 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované.d) Soud vycházel ze tvrzení žalobkyně, že žalovaná dluh podle smlouvy částečně plnila (v rozsahu 29 5879 Kč).e) Z oznámení z 22. 9. 2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů).f) Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 2. 2025 a společného prohlášení z 21. 2. 2025 (a oznámení o postoupení pohledávky z 4. 3. 2025) soud zjistil, že žalobkyně nabyla od původního věřitele předmětnou pohledávku.g) Předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího lístku byl dopis odeslán 4. 3. 2024 spolu s oznámením o postoupení).4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru, který byla žalovanou uzavřena a podle které původní věřitel poskytl žalované plnění 45 000 Kč. V daném případě původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).9. Úvěruschopnost původní věřitel neposuzoval v potřebném rozsahu. Nespokojil se pouze s ověřením příjmu žalované z důchodu, ale ověřoval též dluhovou angažovanost žalované. Příjem žalované byl významně podprůměrný, a proto nabývala na významu též skutečnost, zda žalovaná má významné závazky hrozící v případě obtíží žalované