11 C 344/2025-57 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 200 Kč (zůstatku jistiny a poplatku ve výši 22 200 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč) s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 11. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce na poskytnutí částky 15 000 Kč. Žalobkyně částku poskytla, žalovaný však svoji povinnost podle smlouvy splnil pouze z části, na svůj dluh uhradil 5 347 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě konstatovala, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce.2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení v žalobě, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, žalobkyně písemným podáním doručeným soudu dne 8. 12. 2025 sdělila, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že celkem žalobkyni z titulu předmětného dluhu uhradil částku 5 347 Kč (dne 14. 10. 2024 částku 2 000 Kč a dne 18. 11. 2024 částku 3 347 Kč). Žalovaná částka tedy neodpovídá skutečnému stavu, když nezohledňuje provedené úhrady a není řádně rozčleněna na jistinu, úroky a další příslušenství. Žalovaný tvrdil, že to není on, kdo se bezdůvodně obohatil, ale naopak žalobkyně, která po žalovaném požaduje částky, které jí nepřísluší.4. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zajištění:5. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce ze dne 11. 7. 2024, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 200 Kč ve třech splátkách po 7 400 Kč (třetí splátka byla splatná devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky). Smlouva obsahovala údaj o RPSN 990 %, o sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně; účastníci jednali ceny poplatků (účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením dlužníka) za výzvy od 30 Kč (SMS upomínka), přes 500 Kč za písemnou upomínku a výzvu úhradě po 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře a až 1 800 Kč na účelné náklady spojené s vymáháním inkasní agenturou. Poplatek za prodloužení lhůty splatnosti činil pro 7 dnů 15 % z aktuálně dlužné jistiny, pro 15 dnů 20 % z aktuálně dlužné jistiny a pro 30 dnů 25 % výše aktuálně dlužné jistiny. Pro případ prodlení klienta přirůstaly poplatky a úroky k jistině zápůjčky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou první splátky tři dny poté, kdy měla být uhrazena druhá splátka, bylo sjednáno, že poté nastane splatnost zbylého zůstatku dluhu (resp. třetí splátky) sedmým kalendářním dnem následujícím poté, kdy měla být uhrazena druhá splátka.6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne 30. 8. 2024, protokolu o vlastnictví účtu a sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 1. 2026 soud zjistil odepsání částky 15 000 Kč z účtu žalobkyně ve prospěch účtu č. [bankovní účet] (účet žalovaného podle smlouvy), datum odepsání 11. 7. 2024.7. Žalobkyně předložila písemné upomínky (opakované výzvy) z 14. 8. 2024, 25. 8. 2024, 13. 9. 2024 a 22. 9. 2024, kterými byl žalovaný urgován o zaplacení dluhu podle smlouvy. Z předložených listin nevyplývalo odeslání, popř. doručení dopisů žalovanému.8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13. 9. 2024 se podává, že žalobkyně zesplatnila k tomuto dni celý dluh ze smlouvy o zápůjčce a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 25 365 Kč.9. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu ve lhůtě tří dnů dopisem ze dne 1. 7. 2025 (s odesláním výzvy k 1. 7. 2025, jak vyplývá z poštovního podacího lístku).10. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný z titulu předmětného dluhu uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 5 347 Kč (pokud žalovaný tvrdil, že možná uhradil i více, pak k tomuto tvrzení nepředložil žádné důkazy).11. Soud převzal svá skutková zjištění výše za skutkový závěr ve věci.12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále též jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“ či„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.18. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.21. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil toliko částku 5 347 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele, včetně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.24. Úvěrová smlouva (smlouva o zápůjčce) může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru (zápůjčky) řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po