12 C 240/2025-111 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Žalobce se domáhal snížení výživného na žalovaného z částky 7.000 Kč měsíčně, naposledy určené usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 9. 2024, č. j. 19 C 199/2024-31, na částku 2 000 Kč měsíčně.Žalovaný se žalobou nesouhlasil.Soud vyšel z nesporných skutečností mezi účastníky, podle nichž žalobce naposledy pracoval v pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním výdělkem 36.404 Kč, pracovní poměr skončil dohodou dne 3. 6. 2025, žalovaný nyní studuje v řádném denním studiu 1. ročník , právnická osoba, ve studijním programu , obor, jeho současné měsíční výdaje na živobytí činí cca 17.000 Kč, žalobce dle svého tvrzení dosáhl v období od října 2025 do března 2026 příjmu 183.230 Kč, tedy měsíčního průměru 30.538 Kč, a měl výdaje ve výši cca 17.000 Kč měsíčně.Mezi účastníky zůstalo sporné pouze právní hodnocení těchto skutečností, proto soud další dokazování neprováděl.Soud dospěl k právnímu závěru, že žaloba není důvodná. Na straně žalobce nebyla prokázána taková změna poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného v požadovaném rozsahu. Žalobce sice tvrdil zdravotní důvody, pro něž ukončil své poslední zaměstnání, tyto však nijak medicínsky nedoložil a při jednání výslovně uvedl, že se s žádnou konkrétní diagnózou neléčí, žádné léky neužívá a k lékaři nedochází. Za této situace nebylo možno uzavřít, že se žalobce nevzdal výhodnějšího zaměstnání bez důležitého důvodu. Soud proto při posouzení jeho schopností a možností vycházel i z jeho výdělečného potenciálu ve smyslu § 913 občanského zákoníku. Současně nelze přehlédnout, že od poslední úpravy výživného žalobci ubyla vyživovací povinnost k druhému synovi, zatímco na straně žalovaného došlo k nárůstu odůvodněných potřeb v souvislosti s vysokoškolským studiem mimo bydliště a též zdravotním stavem. Žalobce dle svého tvrzení již dosahuje v podstatě stejného příjmu, jako v posledním zaměstnání výše uvedeném. Za tohoto stavu soud neshledal důvod pro snížení výživného a žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 425 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis podání ze dne 2. 9. 2025, účast při jednání soudu dne 26. 5. 2026) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 5. 2026 náhrada 275 Kč za 36 ujetých km (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 767,84 Kč ve výši 1 421,25 Kč.