17 C 309/2025-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 42 000 Kč a smluvní pokuty 10 200 Kč podle smlouvy o úvěru z 12. 9. 2024 č. , hodnota, . Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované (lustrací v databázích a zkoumáním jejího příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalované na její žádost poskytla úvěrový rámec do částky 20 000 Kč. Dne 9. 6. 2024 poskytla žalobkyně žalované částku 3 000 Kč, dne 25. 6. 2024 částku 7 000 Kč, dne 1. 7. 2024 částky 2 000 Kč a 8 000 Kč a dne 2. 7. 2024 částky 5 000 Kč a 5 000 Kč s tím, že žalovaná měla podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 9. dne v každém měsíci. Žalovaná svůj dluh nesplácela, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 12. 11. 2024 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky od 13. 11. 2024 do 19. 10 2025 v částce 10 200 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), aniž nařizoval jednání.4. Protože žalovaná se vůči žalobním tvrzením nevymezila, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.5. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalované a předložila k tomu listiny: Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uvedla v žádosti své identifikační a kontaktní údaje; dále uvedla, že bydlí v pronajatém domě, má základní vzdělání, je na rodičovské dovolené a má od 5/2022 příjem 12 500 Kč, nespecifikované měsíční výdaje činí 4 860 Kč, není v insolvenci a exekuci. Žalovaná předložila potvrzení, že je majitelem spořícího účtu (zůstatek 0 Kč) a účtu se zůstatkem minus 15 019,78 Kč. Z přehledu transakcí na účtu žalované (od 1. 9 .2023 do 1. 2. 2024) vyplynulo, že příjem žalované je (pouze) 8 333 Kč měsíčně (rodičovský příspěvek) a dále že žalované převzala pět úvěrů (čtyři od jednoho poskytovatele) a ucházela se o další úvěr. Z přehledu transakcí na účtu žalované (dále až do 4. 6. 2024) soud zjistil, že příjem žalované se za měsíce 4/2024 zvýšil na 14 424 Kč, žalovaná však přebírala úvěry od dalších věřitelů (celkem v devíti případech a dále byla učiněna jedna identifikace za účelem převzetí dalšího úvěru). Výsledky lustrací z registrů ohledně dluhové zátěže žalované předloženy nebyly. Žalovaná přeložila fotografie svého občanského průkazu a rodného listu.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 9. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr (úvěrový limit) 20 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 513,37 %. Žalovaná měla vrátit úvěr ve splátkách k 9. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaná byla v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení.7. Z potvrzení o provedení transakcí z výše uvedených dat soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalované částku celkem 30 000 Kč (tedy nad rámec sjednaného limitu).8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 9. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovanou na zesplatnění úvěru k 9. 1. 2024 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 85 791 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.9. Z výzvy z 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení před podáním žaloby zaplacení částky 99 319,75 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z potvrzení o podání doporučené zásilky z 21. 10. 2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla odeslána poštou 21. 10. 2025.10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.16. V daném případě tedy věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně takto neposuzovala.17. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, což ukládá budoucímu věřiteli § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., avšak své povinnosti podle tohoto ustanovení řádně nesplnila. Příjmy žalované byly nízké a byly tvořeny rodičovským příspěvkem, z dalších dokladů předložených žalovanou (a v řízení před soudem žalobkyní) nevyplývá, jak tomu bylo s dluhovým zatížením žalované, obecně s jejími náklady. Žalobkyně nepředložila výsledky lustrací žalované v registrech a spokojila se s výpisem z transakcí žalované za září 2023 až červen 2024, ze kterých navíc vyplývalo, že žalovaná byla v té době čerpala vyso