17 C 333/2025-60 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 137 166,52 Kč s příslušenstvím (116 141,76 Kč nová jistina úvěru včetně přirostlého úroku 18 141,76 Kč, 998 Kč smluvní pokuta dle bod 6.1. úvěrové smlouvy, 400 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy, 19 627,52 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy) z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , podepsané žalovaným 25. 2. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 6 452 Kč spolu s úrokem 72,85 % ročně, celkem mělo být zaplaceno 309 696 Kč. Žalovaná uhradila 2 000 Kč dne 20. 8. 2025 (po zesplatnění dluhu). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud vycházel z toho, že právně významné skutečnosti jsou mezi účastníky sporné.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky bylo sporné, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované (totožnost žalované byla ověřována z občanského průkazu – č. l. 26, 27) a zjištěné údaje zaznamenala do Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (č. l. 22). Žalovaná byla zaměstnána u , právnická osoba, na dobu neurčitou s pravidelným čistým měsíčním příjmem 24 743 Kč (zaměstnání a výše příjmu byly ověřováno z potvrzení o příjmu zaměstnavatele z 21. 2. 2025, č. l. 25; výše příjmu a to, že žalovaná je majitelkou účtu, na který měly být peníze poukázány, bylo ověřeno z historie pohybů – běžný účet, č. l. 23), její výdaje byly ohodnoceny na životní minimum 4 860 Kč, náklady na bydlení činily podle prohlášení žalované 4 621 Kč (aniž by to bylo ověřováno). Žalovaná bydlela sama, ve vlastním (aniž by tato skutečnost byla ověřována). Výsledek lustrace žalované v registru SOLUS byl negativní k 3. 2. 2025 (č. l. 32); výpis z NRKI k 3. 2. 2025 obsahoval údaj o dvou žádostech o úvěr, částce ke splacení 12 784 Kč a částce nevyčerpaných limitů 1 000 Kč. Žalobkyně informovala žalovanou před uzavřením smlouvy předsmluvním formulářem (č. l. 18) o podmínkách projednávaného úvěru. Z prohlášení klienta soud z 25. 2. 2025 (č. l. 28) soud zjistil, že žalovaná prohlašovala (bezprostředně před podpisem žádosti o úvěr), že v souvislosti s vyjednáváním úvěru uvedla úplné a pravdivé údaje a byla informována o podmínkách spotřebitelského úvěru.4. Z informací o klientovi (č. l. 38) vyplývalo, že žalobkyně si zaznamenala osobní a kontaktní údaje o žalované ve zvláštním datovém souboru.5. Z důkazu o odeslání 1 Kč na účet žalované z 21. 2. 2025 (č. l. 38 p. v.) soud zjistil, že žalobkyně ověřovala identitu žalované (jako žadatele o úvěr) zaplacením 1 Kč na účet žalované (včetně údaji o kódu, který byl žalované přidělen). Informace o vyplacení 1 Kč (č. l. 39) byla SMS zprávou žalobkyní zaslána na mobilní telefon žalované s požadavkem na zaslání kódu z textové zprávy platby na účet žalované. Z Důkazu o přijetí SMS (pro vyplacení), č. l. 39 p. v. soud zjistil, že žalovaná vyslovila SMS zprávou s uvedením kódu souhlas s podmínkami úvěrové smlouvy (a souvisejících listin).6. Mezi účastníky bylo sporné uzavření smlouvy o úvěru: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 25. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry – č. l. 31) o poskytnutí úvěru 100 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 25. 2. 2025 byla žádost žalobkyní akceptována (to vyplývalo též z oznámení o schválení z 26. 2. 2025, č. l. 10 a dodejky z 6. 3. 2025, č. l. 15). Žalobkyně měla žalované poskytnout uvedenou částku, kterou měla žalovaná vrátit v 48 splátkách po 6 452 Kč včetně úroku ve výši 72,85 % ročně (RPSN stejná) s tím, že měla být celkem vrácena částka 309 696 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě dlužníka ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy. Z dodatku č. 1 z 25. 2. 2025 (k uvedenému návrhu), č. l. 35, a komentáře k němu, č. l. 37 vyplýval postup při uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.7. Z Databáze časových řad ARAD (č. l. 52) vyplývala průměrná sazba spotřebitelských úvěrů v jednotlivých měsících 2025 4,43 – 4,60 % p. a. (spotřebitelské úvěry na 1 – 5 let maximálně 9,27 % ročně).8. Mezi účastníky nebylo sporné vyplacení úvěru, to vyplývalo i z dokladu o vyplacení úvěru z 1. 10. 2019 (č. l. 30), ze kterého soud zjistil, že žalované byla uvedeného dne převedena částka 100 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované.9. Z karty klienta (č. l. 13) soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 2 000 Kč dne 20. 08. 2025.10. Z oznámení z 22. 6. 2025 (č. l. 14) soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů); doklad o odeslání oznámení však nebyl žalobkyní předložen. Z výzev z 16. 6. 2026 a 19. 5. 2025 (č. l. 16, 17) vyplývalo, že žalobkyně měla v úmyslu urgovat žalovanou o zaplacení dluhu; doklady o doručení nebyly k dispozici. Soud pak v této souvislosti nepovažoval doplnění dokazování za nezbytné, protože podmínky zesplatnění dluhu vyplývaly přímo ze smlouvy (která vázala zesplatnění dluhu na délku prodlení).11. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2025 (č. l. 12) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího archu, č. l. 33 byl dopis odeslán 18. 11. 2025).12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporu