17 C 342/2025-61 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 85 722 Kč (45 622,26 Kč nová jistina včetně úroku 15 326,79 Kč přirostlého k jistině, 998 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy, 600 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, 38 502 Kč smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od 28. 9. 2019 do 15. 12. 2025) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , podepsané žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 19. 2. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 79 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě třiceti měsíčních splátek po 6 300 Kč spolu s úrokem 82,75 %. Žalovaný uhradil 25 200 Kč před zesplatněním a 44 927 Kč po zesplatnění (v insolvenčním řízení). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že přijala sdělení žalovaného (zaznamenané v Hodnocení klienta z 19. 2. 2019) o výši jeho příjmu 16 000 Kč ze zaměstnání; jako náklady bylo zohledněno životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení 1 600 Kč; žalovaný měl bydlet ve vlastním. Příjem žalovaného za prosinec 2018 (16 937 Kč) byl osvědčen potvrzením , právnická osoba, . z 19. 2. 2019 o zaúčtování platby k 15. 1. 2019; z potvrzení ČSOB o výši pracovního příjmu z 26. 2. 2019 soud zjistil, že , jméno FO, potvrzovala výši příjmu žalovaného za poslední tři měsíce ve výši 16 013 Kč čistého měsíčně (a za poslední rok, 2018, 14 559 Kč čistého měsíčně). Žalovaný neměl podle Hodnocení splácet žádné dluhy. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu (jeho kopie byla předložena věřiteli). Potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti v registrech vyplývalo ze záznamu z registru SOLUS bez poznatku a z NRKI bez konkrétních informacích o stávajících závazcích žalovaného.4. Z návrhu na zahájení insolvenčního řízení z 2. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný navrhoval zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku a řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem; žalovaným byla označena též pohledávka žalobkyně. Ze seznamu přihlášených pohledávek (přezkumného listu pro nezajištěného věřitele) soud zjistil, že věřitelem byla též , právnická osoba, podle smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, z 30. 1. 2019 s výší pohledávky 89 795,08 Kč a , právnická osoba, . podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 15. 10. 2018 s výší pohledávky 509 861,29 Kč, pokud jde o pohledávky ze smluv sjednaných před uzavřením předmětné smlouvy.5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného před uzavřením smlouvy o podmínkách poskytnutí předmětného úvěru.6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 19. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry podle výpisu z evidence oprávněných osob vedené Českou národní bankou) o poskytnutí úvěru 79 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 28. 2. 2019 byla tato žádost žalobkyní akceptována. Žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 30 splátkách po 6 300 Kč včetně úroku (121,61 % ročně vyjádřeného jako efektivní úroková sazba) a úhrady za pojištění k 23. dni v měsíci (RPSN 122,61 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 189 000 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč jako náklady spojené s každým prodlením s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů mělo automaticky dojít k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním a zahrnující nesplacenou jistinu a nesplacené splatné úroky) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě z 1. 3. 2019 vyplývalo, že v souladu se smlouvou žalobkyně žalovaného vyrozuměla o schválení úvěru; doručenka z 6. 3. 2019 potvrzovala doručení oznámení žalovanému.8. Z dokladu o vyplacení úvěru z 28. 2. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní uvedeného dne převedena částka 79 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného.9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 25 200 Kč a v insolvenčním řízení byla uhrazena částka celkem 44 927,12 Kč.10. Z oznámení z 26. 9. 2019 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů). Předtím měl být žalovaný vyzýván k úhradě dluhu dopisy z 23. 8. 2019 a 23. 9. 2019 (aniž by doručení uvedených dopisů bylo v řízení prokazováno a prokázáno).11. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle knihy odeslané pošty byl dopis odeslán 25. 11. 2025).12. Soud výše uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.16. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru, který byla se žalovaným uzavřena a podle které žalobkyně poskytla žalovanému plnění 79 000 Kč. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotře