17 C 65/2026-23 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 68 499,60 Kč s příslušenstvím (sestávající z jistiny 31 943,61 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 577,71 Kč, smluvního úroku 35 279,36 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 109,80 Kč a poplatku za službu Presto 305,18 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2025 s úvěrovým rámcem do výše 32 300 Kč, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně (a i opakovaně) poskytla žalované úvěr v uvedeném rámci, žalovaná měla vrátit úvěr do 1. 7. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,93 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných registrů (aniž by to prokazovala předložením listin), konkrétně prověření Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, Registru neplatných dokladů, Registru TelcoScore, Společnosti pro informační databáze, a.s., Registru hledaných osob, Registru politicky aktivních osob, Katastrálního rejstříku pro platnost adresy a Registru „sankčních seznamů; dále vyšla z informací žalované o jejích příjmech a výdajích a z předloženého výpisu z účtu. Účastníci dále sjednali poplatek 1,99 % z čerpané částky za vyplacení každé tranše úvěru, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Pro prodlení žalované žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 13. 8. 2025. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky. Podle smlouvy žalovaná uhradila celkem částku 21 025 Kč (žalovaná čerpala celkem 32 175 Kč).2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.Z autorizace ověření totožnosti vyplývalo, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID , právnická osoba, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované (bez data) soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti s dalšími dvěma osobami, měla vlastní příjem (spolu ještě s jedním členem domácnosti). Žalovaná měla podle svého prohlášení vynakládat na splátky půjčky 4 500 Kč, na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje činily 2 000 Kč, zbytné 1 500 Kč. Výše měsíčního příjmu činila 20 000 Kč čistého (ověřeného do; částky 19 280 Kč). Vypočtené minimální výdaje činily 10 080 Kč. Z identifikovaných příjmů (podle výpisu z účtu) soud zjistil výši příjmu žalované 19 280 Kč; příjem ze zaměstnání od , jméno FO, (cca 20 000 Kč měsíčně) vyplýval z připojeného výpisu z účtu. Z výpisu z aplikace Kontomatik soud zjistil, že žalovaná měla účtu u , právnická osoba, ; z bankovních operací od 1/2024 do 1/2025) soud zjistil, že žalovaná vynakládala částku na bydlení 11 680 Kč, dále v měsíci prosinci 2024 uhradila 10 000 Kč v souvislosti s mobilním telefonem (v dalších měsících to byly částky v řádů vyšších tisíců) a v prosinci 2024 též 5 698 Kč za brýle, dále platby za školku v řádech tisíců měsíčně. Dále žalovaná převzala úvěr od , právnická osoba, . v řádu statisíců a od splácela , právnická osoba, . částky v řádech set korun měsíčně a dále využívala úvěrovou službu Paysend credit. V měsíci květnu vynaložila částku 42 940 Kč za zájezd. Žalobkyně odkazovala a též předložila pravidla pro posuzování úvěruschopnosti, která sice byla formálně naplněna, aniž by však materiální posouzení úvěruschopnosti žalované bylo řádné.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec ve výši 32 300 Kč, který měla žalovaná vrátit nejpozději do 1. 7. 2026. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v denních splátkách ve výši určené všeobecnými obchodními podmínkami spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně a poplatkem 1,99 % z každé čerpané částky (tranše úvěru). Účastníci sjednali poplatek za službu Klidné spaní 3,66 Kč denně a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč za každé expresní vyplacení tranše. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1 422,87 %. Výše denních splátek vyplývala z předpisu denních splátek. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet žalované částku 17 000 Kč dne 7. 1. 2025, 9 100 Kč dne 5. 3. 2025 a 6 075 Kč dne 10. 3. 2025.4. Z dopisu ze dne 13. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně rozhodla o splatnosti úvěru pro prodlení žalované se splácením po dobu 92 dnů.5. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zřejmé, že žalobkyně podala uvedený dopis k poštovní přepravě 16. 12. 2025).6. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Mezi účastníky byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku podle smlouvy 32 175 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně vrátil celkem částku 21 025 Kč.12. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v pře