Žalobkyně se domáhala rozsudkem podaným původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 20. 6. 2019 vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 78 498 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplněných povinností žalované ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, uzavřené dne 10. 2. 2015 a č. 580728910 uzavřené dne 15. 10. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně- společnosti , právnická osoba, , na základě kterých byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 32 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčky zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaná zápůjčky nesplácel řádně a právní předchůdkyně žalobkyně proto zůstatky zápůjček včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 16. 7. 2015. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osobaŘízení bylo přerušeno po podání návrhu s ohledem na probíhající insolvenční řízení žalované. U Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, Usnesením jmenovaného soudu ze dne 25. 8. 2026 č. j. , insolvenční spisová značka, byl prohlášený konkurs zrušen. A v řízení o podané žalobě bylo pokračováno.V průběhu řízení vzala žalobkyně podaný návrh částečně zpět s tím, že v rámci proběhlého insolvenčního řízení bylo žalovanou na žalované pohledávky zaplaceno celkem 76 368,33 Kč, kdy tuto částku podrobně rozepsal na jednotlivá dílčí plnění.V rozsahu učiněného zpětvzetí pak soud řízení zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav plně korespondující se skutkovým stavem popsaným v žalobě. V průběhu insolvenčního řízení byla žalovanou na uvedené pohledávky zaplacena částka 76 368,33 Kč.Po právní stránce posoudil soud žalobu takto:Podle ustanovení § 2390 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 323,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 498 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 420 Kč ve výši 1 978,20 Kč.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 477,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 498 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 150 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř.