21 C 336/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 11 700 Kč od 11. 4. 2013 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit žalobci i poplatek ve výši 5 800 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal hradit formou 40 pravidelných týdenních splátek ve výši 395 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Bylo ujednáno, že v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle Smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně a uhradil celkem 4 100 Kč, žalobce proto vydělil tuto částku týdenní splátkou 395 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Od 11. 4. 2013 je tak žalovaný v prodlení. Dříve, než byla podána žaloba, žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 16. 10. 2014. 2. Ve věci bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. žalovaný nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud při svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum] včetně splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci kromě půjčených 10 000 Kč zaplatit ještě souhrnný poplatek ve výši 5 800 Kč, a to ve 40 pravidelných týdenních splátkách po 395 Kč počínaje dnem 23. 1. 2013. Převzetí částky 10 000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy dne [datum] (prokázáno Smlouvou o půjčce z [datum]). Podle platební historie žalovaný splácel nepravidelně a uhradil celkem 4 100 Kč, žalobce proto vydělil tuto částku týdenní splátkou 395 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách, žalovaný byl tedy v prodlení od 11. 4. 2013 (prokázáno historií plateb žalovaného) 4. Dopisem ze dne 16. 10. 2014 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkem 11 700 Kč do sedmi dnů od doručení této výzvy a byl upozorněn na soudní řízení (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2014 a seznamem podané pošty) 5. Závazkový právní vztah účastníků je nutno posuzovat dle ustanovení § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o půjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Na daný právní vztah rovněž dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle § 3028 odst. 3 OZ se pak právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti OZ včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 517 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 0 Kč.