21 C 83/2021-29 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 347 596,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy čerpala žalovaná částku ve výši 367 500 Kč, a to dne [datum] ve dvou částkách ve výši 183 750 Kč. Dle příslušných ustanovení Smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 630 Kč splatnými vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaná přestala plnit povinnosti ze Smlouvy o úvěru v měsíci listopadu 2019, přičemž od této chvíle neuhradila na splátku úvěru ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek, naposledy dopisem ze dne 9. 3. 2020, nicméně žalovaná na výzvy nijak nereagovala. Žalobkyně dle příslušných ustanovení Smlouvy o úvěru vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky, která se skládala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 347 380,31 a úhradami dle Sazebníku za poskytované služby, k čemuž jí poskytla dodatečnou lhůtu do 29. 4. 2020. Žalovaná v dodatečném termínu k plnění ani později ničeho neuhradila. 2. Soud vyzval žalovanou usnesením ze dne [datum], aby se vyjádřila k nároku žalobkyně, konkrétně aby vylíčila rozhodné skutečnosti na svou obranu a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání svým podáním ze dne [datum]. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne 22. 2. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce reg. [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník úhrad za poskytované služby. Dle uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši 367 500 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 630 Kč, splatnými vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaná porušila svou povinnost spočívající ve splácení úvěru, přičemž byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužných splátek. Žalovaná na výzvy nijak nereagovala a žalobkyně přistoupila k zesplatnění celé dlužné částky, která činila 347 596,31 Kč a skládala se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 347 380,31 Kč, alikvotní části úhrady za správu úvěru – vedení účtu za 1. čtvrtletí 2020 ve výši 86 Kč a poplatku za výzvu ke splacení dluhu ve výši 130 Kč a poskytla žalované dodatečnou lhůtu ke splnění této povinnosti, a to do 29. 4. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a vkladů dopisem ze dne 9. 3. 2020, s tím že žalované k úhradě dlužných splátek dala lhůtů do 25. 3. 2020 s upozorněním, že pokud ke splnění povinnosti ze strany žalované nedojde, bude Žalobkyně požadovat celou neuhrazenou jistinu úvěru, Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalované výzvu ke splacení dluhu ze dne 27. 3. 2019. Žalovaná na upomínku nijak nereagovala. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz žalované. Žalovaná měla ve sjednané době peníze vrátit se sjednaným poplatkem. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s placením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátila, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, ani neprokázala a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesla. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 6. Poskytovatel peněz s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o. z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaný byl na dluh upomínán, a proto žaloba byla shledána po právu i o ohledně částky 130 Kč. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 504 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 904 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.