53 C 345/2017-500 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které půjčila žalovanému částku , částka, a dále finanční prostředky na splácení hypotečního úvěru. , adresa, , Anonymizováno, Kč byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v pěti splátkách v průběhu roku , Anonymizováno, , a to tak, že žalobkyně žalovanému předala dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaný dne , datum, dluh písemně uznal. Žalobkyně dále uvedla, že na účet žalovaného č. , č. účtu, , kdy se jedná o technický účet k hypotéce, z něhož banka provádí srážky splátek úvěru, hradila částky, které žalovaný využíval ke splácení hypotečního úvěru, celkem takto převedla částku , částka, prostřednictvím , Anonymizováno, finančních transakcí v období od , datum, do , datum, . , adresa, , Anonymizováno, Kč, která představuje součet plateb za období od , datum, do , datum, , žalobkyně zaplatila ze svého účtu č. , č. účtu, . , adresa, , Anonymizováno, Kč představující součet plateb za období od , datum, do , datum, pak byla uhrazena tak, že jednotlivé finanční částky byly nejprve převedeny z účtu společnosti , právnická osoba, , jejíž byla žalobkyně jednatelkou, na běžný účet žalovaného a následně žalobkyní na základě dispozičního oprávnění na hypoteční účet žalovaného. Žalovaný dne , datum, písemně znovu uznal dluh ve výš , částka, a dále dluh ve výši , částka, , když poslední dvě platby provedené žalobkyní na účet žalovaného v té době ještě nebyly uhrazené. Podpisu listiny byli přítomni paní , jméno FO, a pan , jméno FO, . Splatnost obou dluhů byla sjednána ke dni výzvy učiněné žalobkyní. Žalobkyně tuto výzvu učinila dne , datum, co do částky , částka, a dne , datum, prostřednictvím svého právního zástupce co do částky , částka, . Žalobkyně dále uvedla, že v době, kdy žalovanému půjčovala peníze a hradila splátky hypotečního úvěru, spolu se žalovaným žili jako partneři. V době, kdy žalovaný vnikl do jejího domu a odcizil věci z auta, již žalovanému žádné peníze nepůjčovala. Prostředky na půjčky, které poskytla žalovanému, si žalobkyně obstarala prostřednictvím půjček, a to od své sestry , jméno FO, a od paní , jméno FO, . Ohledně pravosti podpisu žalovaného žalobkyně uvedla, že tvrzení žalovaného o tom, že se nejedná o jeho vlastnoruční podpis, má za účelové a sloužící pouze k oddálení rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že originál uznání dluhu ze dne , datum, spolu s jeho úředně ověřenou kopií byl odcizen žalovaným z vozidla , Anonymizováno2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně uplatnění žalobou neuznává v celém rozsahu, tj. ani co do jeho výše ani co do jeho základu. Žalovaný učinil nesporným, že uzavřel žalobkyní označenou smlouvu o hypotečním úvěru. Žalovaný však uvedl, že žádnou půjčku od žalobkyně nedostal a nepravdivé je také tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí částky , částka, , neboť žalobce neměl do února roku , Anonymizováno, žádný bankovní účet a nikdy nebyl majitelem účtu č. , č. účtu, označeného žalobě. Žalovaný dále uvedl, že listinu s názvem „Uznání dluhu“ nikdy neviděl a nepodepsal, a pokud znalkyně podpis na listině vyhodnotí jako jeho, jedná se pouze o kopii. Žalovaný uvedl, že nikdy neviděl a nepodepsal ani listinu nazvanou „Potvrzení o přijatých hotovostních platbách.“ Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně podala několik šikanózních trestních oznámení. Dle vyjádření žalovaného by bylo nelogické, že by žalobkyně žalovanému půjčovala částku ve výši , částka, , když tvrdí, že žalovaný kradl a zpronevěřoval její majetek. Žalovaný dále uvedl, že je na žalobkyni, aby prokázala, že originál listiny nazvané „Uznání dluhu“ se nacházel v žalobkyní označeném voze, a k tomu dále uvedl, že žalobkyně tuto listinu nehlásila jako součást věcí s vozidlem odcizených. Uplatněný návrh žalovaný považuje za další šikanózní podání žalobkyně. Žalovaný uvedl, že si se žalobkyní nechávali u všech jiných listin podpisy úředně ověřovat. Žalovaný dále zpochybnil další důkazy předložené žalobkyní, a to čestné prohlášení pana , jméno FO, , který prohlašuje, že žalovaný podepsal uznání dluhu za jeho přítomností v apartmánovém domě, neboť tato skutečnost je nepravdivá. Žalovaný dále uvedl, že finanční prostředky na splátky hypotečního úvěru pocházely z jeho zdrojů a nikoli z půjček. Z opatrnosti pak žalovaný vznesl námitku promlčení proti nároku žalobkyně.3. Okresní soud , Anonymizováno, ve věci rozhodnul rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým žalobu v celém rozsahu zamítnul, neboť dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o půjčce, poskytnutí finančních prostředků ani podpis uznání dluhu ze dne , datum, a , Anonymizováno, žalovaným. Ohledně platebních transakcí prováděných přes bankovní účet pak soud dospěl k závěru, že žalovaný nemá povinnost toto plnění žalobkyni vracet (§ 2992 o.z.). Proti rozsudku se odvolala žalobkyně.4. Krajský soud v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, k odvolání žalobkyně usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, shora uvedený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že pochybil při plnění poučovací povinnosti vůči účastníkům řízení, konkrétně vůči žalobkyni, když ohledně pravosti listiny o uznání dluhu ze dne , datum, , dospěl k závěru pro žalobykni nepříznivému, aniž žalobkyni poskytnul potřebné právní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou pravosti listiny o uznání dluhu ze dne , datum, , ohledně níž učinil závěr negativní, a to s odůvodněním, jež se odvolacímu soudu nejevilo zcela přesvědčivým.6. Ve zrušujícím rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že závěr soudu prvního stupně o naplnění skutkové podstaty § 2992 o.z., nepovažuje v daném případě za dostatečně odůvodněný a podložený učiněnými skutkovými zjištěními.7. Odvolací soud pak uložil soudu prvního stupně, aby se vypořádal s námitkou promlčení vznesenou žalovaným (ve vztahu k nároku z roku 2012, celkem částka , částka, poskytnutá v pěti splátkách v roce , Anonymizováno, ), a to se zřetelem na dopady § 16 zákona o rozhodčím řízení, pokud jde o stavení a přetržení promlčecí doby, neboť ze spisu vyplývá, že žaloba byla doručena soudu dne , datum, (ve lhůtě dle § 16 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů), když jí žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení peněžité částky poté, co rozhodčí řízení zahájené k jejímu návrhu dne , datum, skončilo zastavením pro nedostatek pravomoci rozhodce.8. V této souvislosti odvolací soud rovněž poukázal na problematiku počátku běhu promlčecí lhůty, jenž i v době účinnosti předchozí právní úpravy, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v případě peněžitých dluhů, jejichž splatnost měla nastat k výzvě věřitele, byl navázán na okamžik vzniku dluhu (obdobně je tomu i v rámci nové právní úpravy promlčení obsažené v ustanovení § 609 až § 653 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění – konkrétně ustanovení § 619 odst. 1) a připomenul, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. rozsudek sp. zn. 33 Odo 665/2002 ze dne , datum, ) jednoznačně konstatoval, že za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl, a nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu.9. Odvolací soud také konstatoval, že podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1028/2004, ze dne , datum, , uznání dluhu dle § 558 obč. zák. není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím pouze právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku (§ 133 o. s. ř.). Procesním důsledkem uznání dluhu je rovněž přenesení důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Věřitel tak má v případě sporu usnadněnou pozici tím, že nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši v době uznání. Rozhodovací praxe pak připouští možnost vyvrátit právní domněnku existence dluhu prokázáním skutečnosti, že dluh nevznikl. Dalším důsledkem uznání dluhu podle právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, by pak byl namísto obecné promlčecí doby tříleté dle § 101 obč. zák. (a v případě práva na vydání bezdůvodného obohacení subjektivní dvouleté a objektivní tříleté dle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. ) vznik nové, desetileté promlčecí doby, běžící zásadně ode dne, kdy k uznání dluhu došlo (§ 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.).10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud shledal v postupu soudu prvního stupně, jenž neposkytl žalobkyni procesní poučení o povinnosti doplnit důkazní návrhy k otázce pravosti soukromé listiny – u