21 C 371/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 628,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 665,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 514,9 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 37 628,78 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem 18,9 % ročně z částky 37 628,78 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“ nebo„ ČS“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dle smluvního ujednání byly součástí smlouvy Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Dále uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne [datum] Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, jejímž předmětem byla možnost čerpat finanční prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy mohl žalovaný čerpat úvěr do limitu ve výši 34 000 Kč. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a ceny za služby poskytované v souvislosti s vedením kontokorentu v souladu s platným sazebníkem ČS. Dle Smlouvy se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení povoleného limitu bylo považováno za tzv. nepovolený debetní zůstatek, který se dle smlouvy žalovaný zavázal vyrovnat. I přes opakované upomínky ze strany ČS žalovaný svůj nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, což dle Smlouvy představovalo závažné porušení Smlouvy a proto ČS dne 1. 3. 2020 převedla celou dlužnou částku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé částky společné s úroky. I po převedení celé dlužné částky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků byla tato nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl na tuto skutečnost upozorněn dopisem ze dne 1. 3. 2020, kterým byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. 2. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021, a to s účinností ke dni 1. 2. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 19. 2. 2021. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 48 808,69 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 37 628,78 Kč, úroku z úvěru ve výši 6 514,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 4 665,01 Kč do 1. 2. 2021. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 37 628,78 Kč, úroků z úvěru kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky ve výši 6 514,90 Kč, úroků z prodlení ve výši 4 665,01 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. V souladu se smlouvou žalobkyně dále žádá také zaplacení úroku z úvěru ve výši 18,9 % p.a. z dlužné jistiny úvěru od 2. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z dlužné jistiny úvěru od 2. 2. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2021. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky ČS (prokázáno Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne [datum]). Podle této smlouvy umožnil předchůdce žalobkyně žalovanému čerpat úvěr do limitu ve výši 34 000 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a ceny za služby poskytované v souvislosti s vedením kontokorentu v souladu s platným sazebníkem ČS. Dle Smlouvy se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení povoleného limitu bylo považováno za tzv. nepovolený debetní zůstatek, který se dle smlouvy žalovaný zavázal vyrovnat. I přes opakované upomínky ze strany ČS žalovaný svůj nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal a proto ČS dne 1. 3. 2020 převedla celou dlužnou částku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a dopisem ze dne 3. 3. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě celé částky společné s úroky (prokázáno dopisem ze dne 3. 3. 2020). I po převedení celé dlužné částky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků byla tato nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému dne 4. 3. 2021 předžalobní upomínku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2021). Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz žalovanému. Žalovaný měl na výzvu žalobkyně po nevyrovnání debetního zůstatku čerpané finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením peněz, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžní prostředky vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimována k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021). 6. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 684 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 506 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.