22 C 437/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení 1 751 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne 29.5.2019 uzavřel distančně prostřednictvím elektronických prostředků Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 2 000 Kč, a to na účet označený žalovaným: [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobci vrátit spolu s poplatky (za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč, poplatku 99 Kč za tzv. bezpečnou splátku, tj. možnost odložení splatnosti úvěru a poplatku 98 Kč v případě využití služby prodloužení splatnosti splátky). K uzavření smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa]. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, v případě vyplacení úvěru na bankovní účet společnosti [právnická osoba] musí být klientem odeslána příslušná částka 1 Kč či zaslán výpis z účtu. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. V daném případě žalovaný zaslal žalobci výpis z účtu. Žalovaný na dluh ničeho nezaplatil, žalobcem byl informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání Rámcové smlouvy, k jeho úhradě. Protože žalovaný se dostal s plněním do prodlení, byla žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 6.3.2020 ve výši 100 Kč, kdy jedná se o náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky po žalovaném. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky - předžalobní upomínka, avšak do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. Žalobce eviduje ke dni sepsání žaloby pohledávku ve výši 1 751 Kč sestávající z - neuhrazené jistiny 398 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 66 Kč, poplatku za odložení splátek 1 089 Kč (bezpečná splátka), poplatek za prodloužení splatnosti 98 Kč a účelně vynaložených nákladů 100 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 35,23 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2.2.2021 do zaplacení. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 4. Dle ustanovení § 559 zák. č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 5. Dle § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 9. Dle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky sporu byla dne 23.3.2018 platně uzavřena smlouva rámcová a dále dne 29.5.2019 na ni navazující Smlouva o úvěru bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku (přes internet). Na základě této smlouvy umožnil žalobce žalovanému čerpat finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, což bylo prokázáno výpisem z účtu, kdy částka 2 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet] dne 29.5.2019. Žalovaný se na druhé straně zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednané poplatky. Totožnost žalovaného byla ověřena tím, že žalobci zaslal výpis z účtu, ze kterého bylo patrno, že jeho majitelem je právě žalovaný, dále bylo sděleno číslo mobilního telefonu a email: [email]. Žalovaný dle tvrzení žalobce a přehledu splácení ničeho nezaplatil. Protože se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho dluhu. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak a uložil žalovanému vyčíslenou dlužnou částku žalobci zaplatit. Veškeré poplatky byly obsaženy ve Formuláři pro standardní informace, stejně tak ve Smlouvě. Pokud jde o úplatu 66 Kč za poskytnutí úvěru, neshledal ji soud s ohledem na výši poskytnutých peněz a jejich cenu vyjádřenou výší úplaty, délku splácení, okolnosti uzavření smlouvy, skutečnost, že se jedná o minipůjčku, bez zajištění, za nepřiměřenou (nemravnou). Pokud jde o další poplatky, jde o nadstadardní služby na žádost žalovaného a jejich výše je rovněž přiměřená. 13. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 751 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 15. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.