29 C 270/2022-14 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, [anonymizováno] soud žalované uložil zaplatit mu částku 12 441,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 190,88 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 590,92 Kč od [datum] do 26. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 18,90 % ročně z částky 12 441,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 12 441,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] k Smlouvu o vedení účtu č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce se zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet specifikovaný v „ Potvrzení o zřízení účtu“ a vydat a vést k jednotlivým účtům platební karty. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalobce na základě Smlouvy zřídil žalovanému ke dni [datum] účet mKonto č. ú. [bankovní účet] s úvěrovým limitem až do výše 5 000 Kč, který byl následně zvýšen na částku 10 000 Kč dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] Ke dni [datum] překročil žalovaný dostupný zůstatek na účtu a porušil svou povinnost Podmínek zajistit dostatek prostředků na účtu k pokrytí částky platební transakce. Tímto došlo ke vzniku debetního zůstatku. Žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobce tak odstoupil od Smlouvy, s účinností ke dni [datum]. Žalobce po žalovaném požaduje uhrazení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 12 191,50 Kč, poplatků ve výši 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ode dne, kdy se žalovaný dostal do debetního zůstatku do dne [datum], ve výši 1 190,88 Kč od [datum] do [datum] a 1 590,92 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 12 441,50 Kč od [datum] do zaplacení a konečně úroku z prodlení ve výši 18,90% z částky 12 441,50 Kč od [datum]. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s pobytem a bydlištěm v ČR, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Poslední známé bydliště žalovaného je na území ČR (příslušnost podle 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu věc řešit. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 4. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] Smlouvu o vedení [anonymizováno] č. [anonymizováno], na jejímž základě žalobce vedl pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovanému vznikl na účtu debetní zůstatek ve výši 12 191,50 Kč. Dopisem ze dne [datum] sdělil žalobce žalovanému, že eviduje dlužnou pohledávku ve výši 3 984,53 a upozornil ho, že nebude-li tato částka uhrazena, odstoupí žalobce od Smlouvy. Dopisem ze dne [datum] vyzýval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky 15 575,30 Kč. 6. Po právní stránce soud posuzoval mezi účastníky uzavřenou první smlouvu podle ustanovení § 1842 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se Smlouvou o finanční službě, pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 7. Dle ustanovení § 2395 o. z., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle ustanovení § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 9. Posouzením všech žalobkyní předložených listinných důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. Žalobce se zavázal pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet. Toto žalobce učinil. Žalovaná se na bankovním účtu dostala do debetního zůstatku a tento nevyrovnala. Uvedeným jednáním porušila žalovaná své závazky ze Smlouvy a žalobce tak od Smlouvy odstoupil. Žalované tak byla uložena povinnost k úhradě debetního zůstatku a sjednaných poplatků včetně zákonného úroku z prodlení. 11. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovanou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 12. Protože se žalovaná svým jednáním dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 441,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon,