20 C 172/2023-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 99 500 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 99 500 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] provedla odtah vozu žalovaného [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“) ve výši 1 900 Kč, které následně bylo umístěno na střeženém parkovišti, přičemž parkovné žádala též uhradit. Uvedla, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] a její činností je mj. odstraňovat vozidla a jejich vraky z pozemních komunikací, jejich umisťování na střežené parkoviště a hlídání. Odtah vozidla žalovaného byl proveden podle § 27 zák. č. 361/2000 Sb., když se žalobkyně marně snažila kontaktovat žalovaného. Přestože byl informován o částce za odtah i výši parkovného, vozidlo si nevyzvedl a dluh neuhradil. Ceny jsou stanoveny nařízením [územní celek], odtah stojí 1 900 Kč, parkovné pak 250 Kč za každý z prvních tří dnů parkování, další 4. – 180. den pak 400 Kč a od 181. dne 50 Kč denně. 2. V reakci na výzvy soudu k odstranění vad žaloby vzala jednak žalobkyně žalobu zpět co do částky 350 Kč a dále pak konkretizovala, že se tedy domáhá kromě částky 1 900 Kč za odtah vozidla, parkovného za 701 dní. Dále, pokud jde o příslušenství, doplnila, že žalovaného vyzývala nejprve k úhradě částky 45 450 Kč výzvou ze dne [datum], splatnost nastala nejpozději dne [datum]. Poté byla žalovanému doručena prostřednictvím soudu žaloba, a zbyla část byla splatná ke dni [datum]. Žalovaná tedy podáním, doručeným soudu dne [datum], vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení z částky 54 050 Kč od [datum] do [datum] Kč. 3. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s odst. 2 věty prvé téhož ustanovení, je žalobce oprávněn vzít zpět návrh na zahájení řízení zčásti nebo zcela, v důsledku čehož soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to aniž by ve věci již bylo soudem jednáno. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by v souladu s ustanovením § 96 odst. 3,4 o. s. ř. k zastavení řízení vyžadoval souhlas žalovaného. 4. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. 5. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 6. Po skutkové stránce soud zjistil z protokolu o odtahu vozidla [číslo] že dne [datum] dal strážník městské policie v [údaj o čase] hod. pokyn na základě ustanovení § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. k odstranění vozidla [značka automobilu] [registrační značka] z místa„ [anonymizována dvě slova] [rok], [anonymizováno]“ které bylo převzato na parkovišti [anonymizováno] téhož dne v [údaj o čase] hod. dispečerem žalobkyně. Z karty Vozidla bylo dále zjištěno, že provozovatelem vozidla i jeho vlastníkem je žalovaný. 7. Ze zřizovací listiny žalobkyně vyplývá, že byla zřízena Zastupitelstvem [územní celek] jako příspěvková organizace, jejímž účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost tohoto města, kdy mj. má zajišťovat provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků a policistů, včetně jejich hlídání, a rovněž zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek za odtah a parkovné motorových vozidel. 8. Nařízení účinné od 1. 4. 2013 o maximálních cenách odtahů a střežení na parkovišti, stanoví, že [jméno] [územní celek] stanovila za jeden úplný a nucený odtah vozidla částku 1 900 Kč, a dále pak i maximální ceny za služby parkovišť určených ke střežení vozidel na svém území, kdy konkrétně pro 1. až 3. den jde o částku 250 Kč, od 4. dne maximálně však do 180. dne částku 400 Kč za den a od 181. dne pak 50 Kč za den, vždy za den započatý. 9. Z výzvy k úhradě dlužné částky datované [datum] vyplývá, že na adresu žalovaného dle karty vozidla bylo zasláno vyrozumění o provedeném odtahu, kdy žalobkyně žalovaného upozorňuje na ceny dle nařízení a vyzývá ho k úhradě částky, jenž byla ke dni [datum] vyčíslena za odtah a parkovné na 45 450 Kč. Žalovaný byl současně upozorněn na možné vymáhání soudní cestou. Zásilka byla doručena dne [datum]. 10. Dle ustanovení § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů platí, že o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 12. Žalobkyně v řízení prokázala, že takový pokyn byl ohledně výše uvedeného vozidla dán, a to oprávněnou osobou, jakož i to, že žalovaný je jeho provozovatelem, a tedy k jeho tíži jdou náklady na odstranění vozidla. Současně prokázala, že byla zřízena mj. k plnění těchto povinností, jakož i to, že je splnila, když vozidlo bylo odtaženo a převzato na jí provozovaném parkovišti. Žalovaný jí je proto povinen uhradit jak částku za odtah vozidla 1 900 Kč, tak za jeho parkování, kdy cena je dána shora uvedeným nařízením pro všechny subjekty na území [anonymizována dvě slova], a jde o částky tvrzené žalobkyní odlišené podle doby stání. 13. Částka za období od [datum] do [datum] pak odpovídá uplatňované částce, když se jedná o parkovné 250 Kč denně za první až třetí den, tj. 750 Kč, parkovné 400 Kč denně za čtvrtý až sto osmdesátý den ve výši dalších 70 800 Kč a o parkovné 50 Kč denně za 521 dní ve výši 26 050 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek, ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. 14. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně na základě výše uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou, zavázal soud žalovaného uhradit pohledávky žalobkyně, tedy 99 500 Kč spolu s příslušenstvím blíže vymezeným ve výroku tohoto rozsudku. Splatnost dlužné částky nastala ve dvou termínech. Jednak ke dni [datum] ohledně částky 45 450 Kč, jednak doručením žaloby žalovanému ve zbývající částce ve výši 54 050 Kč, a to ke dni [datum]. 15. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4 594 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 994 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 17. Podle ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když řízení bylo zastaveno. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. O nákladech řízení, v části, pro niž bylo řízení usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. EPR 270/2023-9, a tímto rozsudkem zastaveno, by tedy bylo rozhodnuto podle odst. 2 tak, že zpětvzetím žaloby žalobkyně zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno. K částečnému zastavení řízení nedošlo pro chování žalovaného, ale v důsledku zavinění žalobkyně, který nesprávně provedl výpočet uplatňované částky. Ve zbývající části, jež nebyla zastavena, však byla žalobkyně (zcela) úspěšná. Jelikož se v přípa