25 C 52/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku 13 872 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný úvěr do výše 12 000 Kč. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky předchůdce žalobce, na něž smlouva odkazovala. Žalovaná měla úvěr vrátit do 2. 4. 2021 a spolu s jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 0 Kč, celkem tedy 12 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě rovněž zavázal k hrazení poplatků účtovaných předchůdcem žalobce. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Celkově tedy požaduje uhrazení nezaplacené jistiny ve výši 12 000 Kč. Žalovaná ke dni postoupení uhradila částku 0 Kč Poslední upomínka byla žalované zaslána dne 13. 12. 2021. Žalobce dále požaduje zaplatit částku 217 Kč, která představuje náklady spojené s vymáháním pohledávky. Před podáním žaloby žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 13. 12. 2021. 2. Dlužnou částku ke dni postoupení tvořila jistina 12 000 Kč, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum] téhož čísla, a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované převodem na jeho účet úvěr bezhotovostní platbou ze dne [datum] ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit částku celkem ve výši 12 000 Kč do 2. 4. 2021 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z dopisu ze dne 13. 9. 2021 bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Z předžalobní upomínky a podacího archu bylo zjištěno, před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne 13. 12. 2021. Žalovaná na upomínku nijak nereagovala. Dále z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce učinil jednu cestu, a to dne 26. 10. 2021 za účelem smírného vyřešení sporu se záměrem mimosoudního vymáhání pohledávky. Celkem tedy předchůdci žalobce vznikly náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 559 zák. č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 7. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 9. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 11. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, který měla žalovaná vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Žalovaná se ve smlouvě zavázala rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaná žádné námitky nevznesla, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužné poplatky uhradila či dluh jinak zanikl. 12. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 14. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.