31 C 210/2024-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení z titulu postoupené pohledávky věřitele , právnická osoba, vůči žalovanému na základě smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, , podle níž původní věřitel žalovanému zapůjčil , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, převzetí potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal vrátit i poplatek , částka, , celkem , částka, v 53 týdenních splátkách v hotovosti, první od 7. dne od uzavření smlouvy, následné do 7 dne od předchozí splatnosti splátky, poslední splátka tak byla splatná , datum, . Souhrnný poplatek pak měl naplňovat funkci úroku dle § 121 a § 658 z. č. 40/1964 Sb., byl jediným poplatkem souvisejícím se sjednáním a realizací smlouvy (vyřízení žádosti, výběr splátek) za dobu od , datum, do , datum, . Žalovaný plnil jen částečně částkou , částka, alokovanou na poplatek a část jistiny, ode dne , datum, byl tak v prodlení se zaplacením částky , částka, . Pohledávka byla postoupena nejdříve na přechodného věřitele , Anonymizováno, a postoupení oznámeno žalovanému. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , změna věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne , datum, . Úroky z prodlení ve výši dle doby prodlení žádá žalobkyně až od , datum, .2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.), k věci samé se nevyjádřil.3. Podle smlouvy o půjčce ze dne , datum, došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným, jenž vystupoval jako fyzická osoba nepodnikající, přenechána byla zápůjčka ve výši , částka, , obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit rovněž částku , částka, představující souhrnný poplatek v 53 týdenních splátkách po , částka, (návratnost do , datum, ). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala, smluvní podmínky pro splatnost v 53 týdnech uvádí RPSN , Anonymizováno, nejsou žalovaným podepsány, v čl. 17 je sepsáno, že žalovaný potvrzuje seznámení se smlouvu i podmínkami, smlouva samotná takové prohlášení neobsahuje. Dle čl. 5 podmínek měly být splátky započítávány nejprve na souhrnný poplatek a poté na vlastní částku půjčky. Ani ve smlouvě ani ve smluvní podmínkách nebylo upřesněno, co souhrnný poplatek zahrnuje či co představuje.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovaným na přechodného věřitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému postoupení oznámeno, z podacího archu vyplývá odeslání dopisu žalovanému dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému postoupení oznámeno, z podacího archu vyplývá odeslání dopisu žalovanému dne , datum, .5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, doložené s dokladem o odeslání vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky písemně vyzván.6. Soud věc právně zhodnotil podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.)“ upravujícího smlouvu o půjčce, neboť žalobkyně poskytla žalovanému půjčenou částku v hotovosti současně s podpisem smlouvy. Dle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Použití zákona č. 40/1964 Sb. vyplývá z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K uzavření smlouvy o půjčce došlo dne , datum, , tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Dle § 51 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze uzavřít i smlouvu nepojmenovanou (zákonem zvlášť neupravenou), nesmí však odporovat obsahu či účelu zákona.7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, přihlíží se k vyšší míře rizikovosti v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 212/2014. Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Nadto je třeba nahlížet na další ujednaná plnění, které mají být podle smlouvy vráceny, k tomu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 a sp. zn. II. ÚS 3194/18, i rozhodnutí NS ČR například sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 a sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, kde je hodnocena i výše sjednaných poplatků.8. V souladu s § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 3042/2008 je určitost písemného projevu vůle objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. Závěr o neurčitosti právního úkonu ale předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Vůle, vtělená do smlouvy, je svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. Podle rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 26 Cdo 649/2018 mezi významné požadavky na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle § 35 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, ), avšak výkladem (podle citovaného ustanovení) nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje.9. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.10. Dle § 35 odst. 2 občanského zákoníku je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat podle jazykového vyjádření a vůle osoby, které je učinila, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2393/2007 interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinily strany ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že stranám smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. V souladu s rozhodnutím 21 Cdo 1288/2003 vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se poku