29 Co 323/2024-377 — Okresní soud v Liberci

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za částky , částka, od , datum, do zaplacení. Z odůvodnění vyplývá, že tuto částku žalobce požaduje z titulu náhrady újmy způsobené mu (jak tvrdí) v důsledku pracovního úrazu, který utrpěl , datum, , z čehož , částka, požaduje na bolestném, , částka, na ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) a , částka, na nákladech vynaložených na znalecký posudek. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce je na základě pracovní smlouvy z , datum, u žalované od , datum, zaměstnán jako hasič s místem výkonu práce hasební obvod JPO , adresa, . Z jeho pracovní náplně vyplývá, že je mj. povinen být v pohotovosti pro výjezd k mimořádné události ve stanovené době a dále že je též povinen neustále si zvyšovat fyzickou kondici tělesnou přípravou. Dne , datum, po osmnácté hodině utrpěl poranění stehenního svalu pravé dolní končetiny při hře v kopanou se Sdružením dobrovolných hasičů Sever ve Sportovním areálu Svojsíkova , adresa, . Okresní soud na věc aplikoval ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „z. p.“), podle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Považoval proto za rozhodující, zda k úrazu došlo v rámci fyzické přípravy vykonávané v pracovní době po domluvě s nadřízeným , adresa, (jak tvrdí žalobce), nebo v době, kdy čerpal náhradní volno (jak tvrdí žalovaná). Provedl důkaz jednak listinami (zejména listem strážní knihy z , datum, , zápisem v knize úrazů z , datum, , písemným vyjádřením , jméno FO, , výkazem docházkového systému EVYDO, evidencí práce přesčas a náhradního volna a písemným vyjádřením , jméno FO, ), a jednak vyslechl žalobce jako účastníka řízení a svědky , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , adresa, a Evu , jméno FO, . Uzavřel, že fyzická příprava je u žalované organizována dle směrnice ředitele HZS SŽDC č. 1/2012. Za její organizaci odpovídá velitel jednotky a velitel směny, probíhá v rámci pracovní doby na pracovišti, přesný čas konání a konkrétní aktivita jsou součástí denního rozkazu. Z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , adresa, zjistil, že bylo možné změnit program fyzické přípravy a se souhlasem nadřízeného vykonávat fyzickou přípravu individuálně mimo pracoviště za podmínky, že probíhala v součinnosti nejméně dvou osob a při využití služebního vozidla, aby byl zachován dosah těchto osob a v případě potřeby se mohly vrátit na stanici či odjet k zásahu. Změna fyzické přípravy oproti dennímu rozkazu byla zaznamenávána do strážní knihy. Rovněž z písemné pracovní náplně žalobce plyne, že žalobce byl povinen být neustále v pohotovosti pro výjezd k mimořádné události ve stanovené době. To dle okresního soudu plyne i z povahy věci, úkolem hasiče je primárně provádění hasebních a záchranných prací, a nikoli sportovní aktivity za účelem zvyšování tělesné zdatnosti, které nemohou být konány na úkor pohotovosti pro výjezd k mimořádné události. Proto v situaci, kdy hasič není připraven k okamžitému výjezdu, nelze fyzickou přípravu považovat za plnění pracovních úkolů. Obecně je fyzická příprava součástí pracovní náplně žalobce a úrazy v rámci fyzické přípravy mohou být úrazy pracovněprávními ve smyslu § 271k z. p. a jako takové odškodňovány, což se v minulosti u žalované stalo, jak vyplynulo z evidence odškodněných pracovních úrazů a výpovědi svědka , jméno FO, . , právnická osoba, žalobce ve Sportovní hale , adresa, . 5. 2019 však nelze podřadit pod fyzickou přípravu ve smyslu plnění pracovních povinností, neboť žalobce se jí zúčastnil sám a přesouval se pěšky, a nebyl tak schopný v případě potřeby se okamžitě vrátit na stanici a vyjet na výjezd. Z výpovědi svědka , jméno FO, , který byl , datum, velitelem směny, vyplývá, že žalobci sdělil, že tuto sportovní aktivitu může v danou chvíli vykonávat pouze v rámci náhradního volna. Že žalobce , datum, čerpal náhradní volno od 18:00 do 20:00 hod., je zaznamenáno ve strážní knize, v níž naopak není záznam o jeho fyzické přípravě mimo pracoviště. Okresní soud tak má čerpání náhradního volna žalobcem v této době za prokázané, i když žalovaná nepředložila žádanku žalobce o čerpání náhradního volna 12. 5. 20219 a ve výkazu docházkového systému EVYDO je zaznamenáno náhradní volno žalobce až od 21:00 do 23:00 hod. Tento rozpor je dle okresního soudu vysvětlen (písemným) vyjádřením požární referentky , jméno FO, k zadávání docházky žalobce z , datum, tak, že zapsala čerpání dvou hodin náhradního volna od 21:00 do 23:00 hodin, neboť ve výkazu práce od velitele směny byly uvedeny 2 hodiny náhradního volna a nebyla psána noční pohotovost na pracovišti, proto usoudila, že čerpal náhradní volno v tyto dvě hodiny, do strážní knihy již nenahlížela. Skutečnost, že , jméno FO, , datum, zapsal předmětný úraz do knihy úrazů, není relevantní, neboť aby byl úraz hodnocen jako pracovní, musí být naplněny zákonné předpoklady, jeho evidence v knize úrazů rozhodující není (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 , právnická osoba, /65, R 24/1965). Okresní soud proto uzavřel, že sportovní aktivita konaná žalobcem , datum, ve Sportovní hale Svojsíkova není výkonem pracovní činnosti dle § 273 z. p., k úrazu tak nedošlo při plnění pracovních povinností ani v přímé souvislosti s ním, a tudíž se nejedná o pracovní úraz ve smyslu § 271k, § 273 z. p., a žalobci tudíž nevzniklo vůči žalované právo na odškodnění (§ 269 odst. 1 z. p.). Výrokem II nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, ač byla procesně úspěšná, neboť shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání této náhrady (§ 142 odst. 1, § 150 zákona ř. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/) v tom, že nadřízení žalobce (velitel směny a velitel jednotky) neměli jasno, jak mají postupovat (úraz byl prvně zaevidován do knihy úrazů), nejasný byl i postoj žalované v počátku řízení (kdy s žalobcem jednala o mimosoudním řešení sporu a došlo k vypracování návrhu dohody o narovnání) a přihlédl též k tomu, že zatímco žalovaná je v pozici zaměstnavatele a je státní organizací mající právní odbor a dostatečné prostředky, žalobce je zaměstnancem závislým na příjmech z pracovního poměru a uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení by ztížilo jeho situaci.2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, popř. změnil tak, že žalobě vyhoví. Namítá, že rozsudek nemá náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně nevysvětlil, jak hodnotil tvrzení a důkazy předložené žalobcem, a po nedostačujícím vyjmenování důkazů (aniž vyložil, jak je hodnotil) přešel k souhrnnému zjištění, není tak zřejmé, která dílčí skutková zjištění a z jakých důkazů učinil, a zjištění jsou v rozporu s jinými důkazy, aniž by tento rozpor vysvětlil. Nesdílel-li jeho výhrady k tvrzením žalované, měl v odůvodnění stručně vyložit, proč je relevantními neshledal. Rezignoval na uložení ediční, resp. vysvětlovací povinnosti žalované stran nepředložení jeho žádanky o náhradní volno , datum, . Neprovedl navržený výslech svědka , jméno FO, a novinový článek popisující poměry a způsob vedení žalované a dohodu o narovnání „uzavřenou“ mezi žalobcem a žalovanou apod. Rozsudek založil na „právním konstruktu“, podle kterého sportovní aktivity za účelem zvyšování tělesné zdatnosti nemohou být konány na úkor pohotovosti pro výjezd k mimořádné události, a proto nelze fyzickou přípravu za situace, kdy hasič není připraven k okamžitému výjezdu, považovat za plnění pracovních úkolů. Jde o projev předpojatosti soudu. U zaměstnanců žalované je fyzická kondice nezbytným předpokladem pro plnění pracovní činnosti a vnitřní předpisy žalované ukládají zaměstnancům povinnost trvale si zvyšovat fyzickou kondici tělesnou přípravou a podrobovat se prověřování fyzické zdatnosti. Byl-li obdobný úraz , jméno FO, z , datum, při identické činnosti hodnocen jako pracovní, není důvod žalobcův úraz hodnotit odlišně. Okresní soud ignoroval jím označenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Žalobce klade otázku, jak byla zajištěna akceschopnost během 2 hodin, kdy se za účelem fyzické přípravy v plaveckém bazénu na Tržním náměstí v Liberci vzdálili zaměstnanci , jméno FO, a Lanc. Argumentovala-li žalovaná akceschopností jednotky, která dle ní nesměla poklesnout pod 7, což byl jeden z důvodů, pro který (jak vypověděli svědci , adresa, a , jméno FO, ) nemohl žalobce , datum, opustit jednotku, je s podivem, že velitel směny , adresa, ani velitel JPO , jméno FO, nevěděli, jaký má být minimální počet zaměstn