20 C 65/2026-18 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí částku 72 535 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 2. 4. 2025 uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovaným smlouvu o úvěru , Anonymizováno, na základě kterého se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 45 400 Kč s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, Žalovaná poskytla žalobkyni identifikační údaje, a následně jejich správnost potvrdila ve smlouvě a tuto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy, která byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář , Anonymizováno, , který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář , Anonymizováno, zaslán na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne 2. 4. 2024 v částce 34 000 Kč. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Konec kreditového rámce měl nastat dne 24. 9. 2026, žalovaná byla dle smlouvy povinna vedle jistiny uhradit rovněž smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto využila svého práva dle smlouvy a úvěrovou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 4. 8. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 5. 8. 2025. V důsledku prodlení žalované pak žalobkyně dále vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny Kč, a to za dobu 90 dnů prodlení, tj. ve výši 476,22 Kč. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila.2. Žalovaná k nároku uvedla, že částka jistiny ve výši 34 000 Kč jí byla poskytnuta, jak uváděla žalobkyně. Bylo jí to poskytnuto na základě uv. smlouvy. Povinnost k úhradě této částky de facto uznala. Požádala toliko o úhradu částky ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Vyšší částku si není schopna dovolit.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, když se žalobkyně z jednání omluvila a nežádala jeho odročení.4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalující strana a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující zavázala poskytnout žalované úvěr do maximální výše 45 400 Kč. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, dne 2. 4. 2025 částku 34 000 Kč, což žalovaná ani nesporovala.6. Z dokumentu Autorizace ověření totožnosti a výpisu ze služby BankID od společnosti , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, .7. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy vypracovaného žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, .8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila 39 495, sama žalovaná však uvedla čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč. Žalobkyně v návrh uváděla ověřený příjem 25 000 Kč. Ze strany žalující dokonce ani nebylo poskytnuto žádné tvrzení ohledně výdajové stránky žalované.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025 a připojeného podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 16. 12. 2025 výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.19. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.20. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11.