1 C 130/2023-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 28.8.2021. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši 2 999,99 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 24 888,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 13 507,20 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 11 380,81 Kč. Ode dne 29.8.2021 je dle žalobních tvrzení žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Na základě těchto skutkových tvrzení požaduje žalobkyně po žalovaném zaplatit jistinu ve výši 13 507,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 29.8.2021 do zaplacení v zákonné výši ročně kapitalizovaným za dobu do 14.7.2022 částkou 1 003,42 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 13 151,55 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 559,33 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 243,98 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 409,56 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 770,74 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 308,80 Kč. 2. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Z výše uvedeného se dovozuje aktivní procesní legitimace žalobkyně. 3. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne [datum], [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, upomínku, předžalobní výzvu ze dne [datum], postupní smlouvu, potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru je podepsána oběma smluvními stranami a z této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl v den podpisu smlouvy poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně příslušenství ve výši 12 888 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy prvá splátka měla být zaplacena do měsíce od poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti vyčíslil své příjmy částkou 12 096 Kč měsíčně a své výdaje částkou 6 860 Kč měsíčně. Z výplatních pásek za měsíce [číslo], [číslo] a [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně údaje o příjmu žalovaného ověřil těmito výplatními páskami a pracovní smlouvou ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému dopisem. V oznámení byl žalovaný vyzván též k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 21.11.2022. 5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval deklarovanými výdaji žalovaného, když předložené doklady a žádost o úvěr svědčí o tom, že zkoumány byly toliko jeho příjmy. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalovaného z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud v projednávané věci shledal, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru, nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsm