14 C 260/2022-69 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 6.9.2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 73 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 30 800 Kč od 4.9.2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím,, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit v 72. splátkách po 865 Kč, když jistina představovala 20 000 Kč a sjednané úroky 42 280 Kč při úrokové sazbě 49 % p.a., přičemž RPSN činí 85,26 % p.a. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou dne 15.6.2022. Dne 20.6.2022 zaslal žalobce žalovanému upomínku číslo 1 a dne 5.7.2022 druhou písemnou upomínku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný i nadále dluh nehradil, byla žalobkyně nucena dluh sesplatnit, a to ke dni 21.7.2022. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok představující jistinu ve výši 20 000 Kč, úroky ve výši 42 280 Kč, náklady na upomínky ve výši 800 Kč, smluvní úroky z prodlení úvěru ve výši 44,38 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. 2. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den [datum]. 3. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně nedostavila, řádně se omluvila a žalovaný, který se k jednání dostavil uvedl, že uznává svůj dluh ve výši jistiny 16 000 Kč, přičemž zdůraznil, že výše úvěru sice zněla na částku 20 000 Kč, avšak byl nucen hradit 4 000 Kč za zprostředkování a na účet tak obdržel pouze částku ve výši 16 000 Kč. K dotazu soudu současně uvedl, že žalobkyně nijak neprověřovala jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, nebyla nijak zjišťována jeho úvěryschopnost. Současně uvedl, že si je zcela jistý, že žalobci nepředkládal žádné vyplněné formuláře ke svým majetkovým poměrům či potvrzení zaměstnance a pod. K dotazu soudu dále uvedl, že v předmětném období splácel další asi čtyři úvěry dosahující neuhrazené částky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný, který nijak nepopřel převzetí částky ve výši 16 000 Kč poukázal na skutečnost, že považuje za nemorální hradit takto vysokou částku. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalobkyně sjednala se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] když na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 72. měsíčních splátkách po 865 Kč, přičemž navýšení ve výši 42 280Kč je žalobkyní tvrzeno jako sjednané úroky. Sjednaná úroková sazba tak činí 49 % p.a. a RPSN činí 85,26 % p.a. Přestože, žalobkyně v žalobě uvádí, že poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, vyplynulo z listinných důkazů, že na účet žalovaného byla připsána skutečně dne [datum] pouze částka ve výši 16 000 Kč. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a je tak oprávněna spotřebitelský úvěr poskytovat, jak vyplynulo i z příslušných žalobkyní předložených certifikátů. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] má soud za prokázané, že příslušná smlouva ze dne [datum] byla uzavřena elektronickou cestou žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, když žalobkyně byla zavázána vyplatit na účet žalovaného ve výši 16 000 Kč a částka ve výši 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyni. V neposlední řadě soud provedl důkaz předsmluvními informacemi žalobkyně obsahující mimo jiné matematické vzorce osobě s průměrným vzděláním v podstatě nesrozumitelné a je tak zjevné, že žalovaný se tak z částí těchto předsmluvních informací nemohl seznámit řádně a detailně. Dále soud provedl důkaz splátkovým kalendářem, resp. tabulkou umoření dluhu a emailovou informací, která je v podstatě průvodním dopisem smluvní dokumentace. V neposlední řadě soud provedl důkaz potvrzením žalobkyně o vyplacení úvěru a výpisy žalobkyně, kterou prokazuje vyplacení úvěru. Současně soud provedl důkaz upomínkami ze dne 20.6.2022 a 5.7.2022 včetně podacích lístků. Soud učinil dotaz na společnost [právnická osoba], z jejíchž sdělení má za prokázané, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 16 000 Kč od žalobkyně. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání. 13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. od 4.9.2022 do zaplacení. 19. Sou