7 C 157/2023-47 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 25 738,83 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru, a příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizované smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 26. 7. 2022. Na základě žádosti žalovaného o úvěr a uvedených údajů o jeho finanční situaci původní věřitel posoudil způsobilost schopnost žalovaného splácet úvěr, s ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru vyhodnotil původní věřitel žalovaného jako způsobilého ke splacení úvěru. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu ve výši 14 008,91 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z jistiny od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 454,81 Kč (za období od 27. 7. 2022 do 14. 10. 2022 z jistiny 14 008,91 Kč), kapitalizovaný úrok 12 333,90 Kč (tj. součet nesplaceného úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 506,37 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizi přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 454,81 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 106,70 Kč z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 14 008,91 Kč za období od 27. 7. 2022 do 13. 10. 2022 (§122 z. č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] to je okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 1. 3. 2023. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a svoji neúčast nijak neomluvil. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, omluvila svoji neúčast u jednání a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Finanční prostředky z úvěru byly žalovanému vyplaceny v den podpisu smlouvy v hotovosti. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl bydlení u rodičů, 2 vyživovací povinnosti, základní vzdělání, název zaměstnavatele, dobu určitou trvání zaměstnání od [datum] do [datum], celkový měsíční příjem ve výši 20 007 Kč, výdaje na bydlení, energie byly uvedeny ve výši 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo, osobní náklady 8 040 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 2 532 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 164 Kč, použitelný měsíční příjem ve výši 7 271 Kč. V žádosti je dále uveden údaj o výši doplatku dluhu u [právnická osoba] ve výši 1 000 Kč a [anonymizována čtyři slova] ve výši 6 496 Kč, mezi předloženými doklady je uveden údaj o občanském průkazu, k doloženým příjmům je uvedená poznámka výplatní pásky, pracovní smlouva. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 10 941,95 Kč jako pohledávky po lhůtě splatnosti a smluvní pokuty ve výši 6 043,39 Kč. Výzva byla odeslána právním zástupcem žalobkyně dle poštovního podacího lístku dne 27. 7. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba], [IČO] O postoupení pohledávky dle podacího archu předané k poštovní přepravě dne [datum] byl žalovaný vyrozuměn v oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 6. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce uzavřel, že mezi smluvními stranami došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel vystupoval v rámci sjednávání smlouvy v postavení podnikatele a dlužník naopak v postavení spotřebitele. Soud proto smlouvu o úvěru ze dne [datum] kvalifikoval jako smlouvu spotřebitelskou, na kterou se vztahuje úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný převzal ve smlouvě uvedenou finanční hotovost, kterou se zavázal sjednaným způsobem splácet, avšak dohodnuté splátky řádně nehradil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splác