7 C 257/2022-112 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem a doplněním návrhu domáhala proti žalovanému zaplacení částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli, smlouvu o bankovních službách [číslo] v rámci této byla sjednána dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Dle této dispozice byl žalobkyní pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou Flexikredit (včetně využívání platební karty), na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat, žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Flexikredit, byla mu služba Flexikredit výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši 16 790,18 Kč za splatnou ke dni 7. 12. 2021. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr, z příjmu žalovaného ve výši 12 500 Kč, žalovaným zároveň byl uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 80 000 Kč, žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Pokud se jedná o statisticky stanovené výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z částky 4 568,25 Kč. Žalobkyně schválila Dispozici ke smlouvě, byla sjednána služba Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč a s měsíční splátkou ve výši 248,90 Kč. Získané informace ověřila nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Zároveň žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Žalovaný načerpal celkem 14 990,18, na úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje uhrazení načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 14 990,18 Kč, úrok z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaný ke dni [datum] v částce 540,95 Kč (úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny do 25. 5. 2022, přičemž žalobce je oprávněn požadovat jen část úroku, která by mu dle zákona náležela) a částku 1 800 Kč tvořenou dílčími poplatky předepsanými žalovanému. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum], dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum], žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zvláštní ujednání o kontokorentním úvěru Flexikredit ze dne [datum], informace k žalovanému, výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí, výpisů z běžného účtu, výpisů z úvěrového účtu, platební historie, oznámení o zesplatnění ze dne 9. 12. 2021 základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních službách [číslo] v rámci sjednána dispozice ke smlouvě žalobkyní pro žalovaného veden běžný účet č. [bankovní účet] spojený se službou Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč, měsíčním kreditním příjmem ve výši 50 % povoleného limitu a s měsíční splátkou ve výši 248,90 Kč. Dle vyjádření žalobkyně, doložených výpisů z úvěrového účtu č. 2021, 2021, 2021, 2021, 2021, 2022, 2022, 2022, 2022, umořovací tabulky, platební historie žalovaný čerpal 14 990,18 Kč, ničeho neuhradil. Žalovaný v žádosti o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT uvedl, že je svobodný, zaměstnavatele, pracovní poměr na dobu neurčitou, bydlení u rodičů, žádnou vyživovací povinnost, průměrný čistý měsíční příjem 12 500 Kč, celkový příjem domácnosti 80 000 Kč. Žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, dále z podílu 25 % na nákladech bydlení, z dosavadních externí splátky 161Kč. Oznámením o zesplatnění ze dne 9. 12. 2021 žalobkyně oznámila z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr na částku 14 990 Kč ke dni 7. 12. 2021 za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 16 790,18 Kč do 23. 12. 2021. Z výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] žalovaného z roku 2020 [číslo] z roku 2021 [číslo] bylo zjištěno, že na uvedené účty byly připisovány částky pod specifikací okamžitá úhrada a odepisovány platby rovněž se specifikací okamžitá úhrada, dále úrok – povolený debet, poplatek-kontokor. úvěr, ve výpisech za jednotlivé měsíce je vždy vykazován záporný zůstatek, kromě výpisu za měsíc leden 2021. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 27. 5. 2022 předaná dle podacího lístku k poštovní přepravě ze dne 27. 5. 2022. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne [datum], jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, nezvážil situaci týkající se nakládání s finančními prostředky ze strany žalovaného, když na účtu žalovaného byly vykazovány konečné záporné zůstatky, na účet žalovaného byly připsány vložené částky bez bližší specifikace, o uvedených vkladech na účet nelze učinit závěr, že se by se mělo jednat o pravidelné platby, deklarovaný měsíční příjem žalovaného nebyl doložen (pracovní smlouvou, výplatními páskami), rovněž výdaje uvedené ve výpisech z běžného účtu nejsou specifikovány, kromě informace, že se jedná o okamžitou úhradu. Ze strany žalobkyně nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela ze statisticky stanovených výdajů žalovaného, ve výši 4 568,25 Kč. Pokud jde o náklady na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 349/2019 Sb. výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2020 je stanovena vyšší částkou než žalobkyní zvažovaná částka výdajů. Za situace, kdy měsíční zůstatky na účtu žalovaného byly záporné, je zřejmé, že žalovanému se neostává finančních prostředků na jakékoliv jiné (náhlé, nenadálé) potřeby, kromě zabezpečení základních potřeb. Jakýkoliv, byť minimální výkyv v příjmu, např. při pracovní neschopnosti, by znamenal citelný zásah do takto vystavěné bilance příjmů a výdajů. Na základě takto nesprávného a nedostatečného hodnocení žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 6. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sí