7 C 280/2022-106 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu a doplnění žaloby, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 101 536,78 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 101 954 Kč se sjednaným úrokem ve výši 16,99 %. Úvěr byl žalovanému poskytnout v souhrnné výši 86 954 Kč za účelem refinancování peněžitých závazků žalovaného poskytnutých žalobcem či třetími osobami, zbývající část úvěru ve výši 15 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 1 983 Kč vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje 20. 5. 2020. Stranami bylo sjednáno pojištění úvěru, žalovaný se zavázal hradit částku ve výši 188 Kč měsíčně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne [datum] ke dni [datum]. Žalovanému byl za dobu vedení úvěru naúčtován úrok ve výši 30 286,60 Kč, který souhrnně s jistinou ve výši 101 954 Kč činí 132 240,60 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 98 549,78 Kč (132 240, 60-30 286,60), tato částka byla ponížena o splátky úvěru ve výši 33 690,82 Kč. Žalovanému byla naúčtovaná na poplatcích částkám v celkové výši 8 526 Kč, která byla ponížena o samostatné splátky v souhrnné výši 5 539 Kč, žalobkyně na poplatcích požaduje částku 2 987 Kč. Žalovaný uhradil v souhrnné výši částku 39 250 Kč. Žalobkyně vycházela z příjmu ze zaměstnání ve výši 18 257,91 Kč. Kontrolou přes bankovní a nebankovní úvěrové registry žalobkyně zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a byl schopný své závazky splácet. V době uzavření smlouvy měl žalovaný kontokorentní úvěr vedený u žalobkyně s limitem 5 000 Kč se splátkou 150 Kč, revolvingový úvěr vedený u žalobkyně s limitem 5 000 Kč se splátkou 250 Kč, úvěr se splátkou 2 181 Kč a úvěr se splátkou 1 000 Kč, tyto úvěry byly v rámci předmětného úvěru z konsolidovány. Výše měsíčních splátek byla stanovena u těchto úvěrů na 1 983 Kč, nové splátkové zatížení bylo vypočteno na částku 3 383 Kč. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se nedostavil ani se neomluvil. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 202, všeobecných podmínek ceníku služeb0 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 101 954Kč na splacení dvou předchozích úvěrů u žalobkyně v celkové výši 86 954Kč, zbývající část nebyla účelově určena, sjednáno bylo 95 splátek ve výši 1 983Kč měsíčně, celková splatná částka byla ve výši 187 158Kč. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 16,99 %. Dle výpisů z účtu za období od [datum] do [datum] byly na účet žalovaného připisovány mzdy od zaměstnavatele, ve výpisech jsou evidovány splátky úvěru, inkaso úvěru, čerpání kontokorentu, výběry v hotovosti, konečné zůstatky zapsané v jednotlivých měsíčních výpisech byly záporné. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, úvěr řádně nesplácel, což bylo zjištěno z transakční historie. Dopisem ze dne 15. 1. 2022 byl žalovaný vyzván poslední výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 8 703 Kč. Dopisem ze dne 4. 3. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 29. 2. 2020. Dopisem ze dne 2. 2. 2022 byl žalovaný informován o rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni 2. 2. 2022. Dopisem ze dne 21. 9. 2022 byl vyzván k zaplacení nejpozději s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21. 9. 2022. 5. Po provedeném dokazování soud měl za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednila, a to za situace, kdy z výpisů z účtů vyplývalo, že v období před uzavřením smlouvy žalovaný hospodařil se záporným zůstatkem ke konci každého měsíce. 6. Žalobkyně dostatečně nezohlednila předchozí vysoké zadlužení žalovaného, který využil nový úvěr na splacení předchozích úvěrů, a navíc mu poskytla další částku přes 15 649 Kč. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z příjmů žalovaného, úvěruschopnost nebyla prověřována, pokud jde o výdaje žalovaného, předložením dokladů vztahující se k jeho výdajům, nezvážila způsob plnění předchozích závazků. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené