7 C 44/2023-44 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaném povinnost zaplatit částku 33 413,16 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] na základě, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 19 851 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 780 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 621 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 65týdenních splátkách po 583 Kč, poslední splátka byla splatná 6. 10. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze částku 2 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni s účinností od [datum], žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení 33 413,16 Kč sestávající z jistiny ve výši 17 198,14 Kč a dlužné části poplatku ce výši 16 215,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 276,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 738,09 Kč, úrok ve výši 23,43 % ročně z jistiny ve výši 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se km jednání nedostavil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smluvních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 17 901 Kč, který zahrnuje součet úroků ve výši 11 780 Kč, za komfortní a flexibilní splácení částku 4 621 Kč a částku 1 500 Kč za zpracování úvěru. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění ve výši 1950 Kč. Celková částka splatná žalovaným představovaná celkovou dlužnou částkou (37 851 Kč) sníženou o částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení nebo doplňkové pojištění činí 31 280 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání ve výši 88 %. Celková dlužná částka byla splatná v 65 splátkách po 583 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku 2 600 Kč. Ze zákaznické karty ze dne [datum] podepsané žalovaným soud zjistil, že žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy, dvou výplatních pasek, kdy žalovaný potvrdil použitelný čistý měsíční příjem ve výši 20 966 Kč, další příjem domácnosti 10 000 Kč a odhadované měsíční výdaje, uvedená výše výdajů v kartě je nečitelná. Ke svým poměrům žalovaný potvrdil, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dvě vyživované osoby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podacího lístku z [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 6. 6. 2022 předané k poštovní přepravě dne 7. 6. 2022 dle podacího lístku byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyní předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru a karta zákazníka splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly soudu předloženy doklady potvrzující příjmy a výdaje žalovaného. Dle údajů uvedených v zákaznické kartě byly při prověřování úvěruschopnosti předloženy pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, tyto nebyly jsou do doloženy, nemohla tak být soudem posouzena výše příjmu zapsaná v zákaznické kartě. Pokud jde o příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč k těmto nebyly doloženy právnímu předchůdci žádné doklady, není zřejmé, o jaký zdroj příjmů se jedná. Právnímu předchůdci žalobkyně rovněž nebyly doloženy dokumenty k výdajům žalovaného, když údaj o výdajích v zákaznické kartě není ani dostatečně čitelný. Z informací získaných od žalovaného bez předložení dokladů vztahující se k posouzení tvrzených příjmů domácnosti a k výdajům žalovaného, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. 6. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán prá