7 C 93/2023-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 9 469,65 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 5000 Kč s odůvodněním, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které však ve lhůtě splatnosti nezaplatila. Žalobkyně dle smlouvy převedla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na účet žalované. Žalovaná se zavázala spotřebitelský úvěr splátce v 18měsíčních splátkách ve výši 1 498 Kč počínaje dnem 4. 12. 2020. Účastníci ujednali, že každá přijatá platba bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, dále na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, na úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny úvěru. Žalovaná uhradila dne 7. 12. 2020 částku 1 997 Kč, dne 3. 3. 2021 částku ve výši 4 395 Kč, dne 21. 6. 2021 částku 1 868 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, výsledkem prověřování bylo zjištění, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, byla vyzvána k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 9. 3. 2021, přes opakované upomínky dlužnou splátku neuhradila, žalobkyně zesplatila úvěr ke dni 11. 8. 2021, žalované vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 9 469,65 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 9 469,35 Kč kapitalizovaný úrok ve výši 6 394,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 9 469,65 Kč od 12. 8. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Po podání žaloby vzala žalobkyně svůj návrh zpět ohledně částky ve výši 6 394,81 Kč, odpovídající části kapitalizovaného úroku ve výši 161,15 % ročně z částky 9 469,65 Kč za období od 5. 3. 2021 do 11. 8. 2021 a řízení bylo ohledně částky ve výši 6 394,81 Kč, odpovídající části kapitalizovaného úroku ve výši 161,15 % ročně z částky 9 469,65 Kč za období od 5. 3. 2021 do 11. 8.2021 zastaveno usnesením ze dne 29. 5. 2023 č. j. 7 C 93/2023-31. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se km jednání nedostavila. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [typ půjčky] [anonymizováno] ze dne [datum] [číslo] smluvních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě, celková výše spotřebitelského úvěru byla 26 964 Kč zahrnující jistinu, úroky a případné náklady související s úvěrem, žalovaná se zavázala vrátit tuto částku v 18 měsíčních splátkách po 1 498 Kč, úhrada první splátky byla 4. 12. 2020. Z úvěrové zprávy NRKI-BRKI, lustrace v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v evidenci exekucí vedena. 5. Z výplatní pásky za měsíc září 2020 bylo zjištěno že čistá mzda žalované v tomto měsíci činila [částka]. Žalované byly adresovány upomínka č. I ze dne 9. 3. 2021, upomínka č. II ze dne 24. 3. 2021, upomínka č. II ze dne 5. 4. 2021, dopisem ze dne 9. 8. 2021 byl závazek žalované vůči žalobkyni v celém rozsahu zesplatnění ke dni 11. 8. 2021. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 27. 8. 2021, která byla předána k poštovní přepravě dne 30. 8. 2021, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. Z listiny nazvané rozložení plateb, splátky bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 8 260 Kč. Ze zprávy [banka] [anonymizováno] a.s bylo zjištěno, že účet uvedený v úvěrové smlouvě č. [bankovní účet] je účtem žalované, na tento účet dne [datum] s poznámkou [typ půjčky] [anonymizováno] byla připsána částka 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. 6. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyní předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru a výplatní páska žalované za měsíc září 2020 splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly předloženy doklady potvrzující příjmy za delší období a rovněž nebyly doloženy výdaje žalované. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k poměrům žalované a k výdajů žalované, nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet. 7. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, náležitě neprověřil osobní a majetkové poměry žalované, zejména výši příjmů a výdajů. 8. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory