7 C 21/2024-51 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svojí žalobou a vyjádřením domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 30 213,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru z , datum, žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 25 000 Kč převodem na účet dne , datum, . Účastníci si v čl. II smlouvy ujednali, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit částku, kterou tvoří součet jistiny úvěru, zápůjční úrokové sazby, která činí 111.36 % p.a. Dle smluvních podmínek pro případ prodlení s úhradou sjednané měsíční splátky, případně i jen s částí splátky uhradí žalovaná smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok). Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 13 000 Kč, dlužnou částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě stanovené v souladu s čl. VI odst. 1 smluvních podmínek, žalovaná ke dni 20. 6. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 952,50 Kč, smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení, od zesplatnění do dne uplatnění žaloby ve výši 4 862,36 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč a nesplaceným poplatkem za upomínky ve výši celkem 900 Kč (2 .952,50 + 4 862,36 + 499 + 900 = 30 213,86 Kč) a dále z příslušenství kapitalizovaného úroku ve výši 111,36 % p.a. od prodlení do zesplatnění ve výši 9 120,77 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, a to dne 1. 11. 2023. K ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že výši jejího příjmu ověřila z výpisu z účtu žalované za 3 měsíce, když průměrná čistá mzda za tři měsíce byla ve výši , částka, , k výdajům zveřejněných na internetové stránce ČSÚ ve výši , částka, žalobkyně připočetla náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 2 494 Kč.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , právnická osoba, ze dne , datum, č. , hodnota, , smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru , právnická osoba, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě, zápůjční úroková sazba byla 111,36 %p.a., doba trvání spotřebitelského úvěru byla 30 měsíců, měsíční splátka byla ve výši 2 494 Kč, celková výše spotřebitelského úvěru byla 74 820 Kč, úhrada první splátky byla 14. 10. 2022, půjčka byla realizovaná dne , datum, . Z lustrace v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v evidenci exekucí vedena. Z listiny nazvané rozložení plateb splátky bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 13 000 Kč. Žalované byly adresovány upomínka č. I ze dne 19. 3. 2023, upomínka č. II ze dne 3. 4. 2023, upomínka č. III ze dne 15. 4. 2023. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 1. 11. 2023 předané k poštovní přepravě téhož dne, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet uvedený v úvěrové smlouvě č. , č. účtu, je účtem žalované, na tento účet dne , datum, byla připsána částka 25 000 Kč z účtu , právnická osoba, Dle výplatní pásky za měsíc červenec , rok, čistá mzda žalované v tomto měsíci činila , částka, . Z výpisů z běžného účtu žalované vyplývá, že v roce , rok, byl vykázán konečný zůstatek za měsíc červen ve výši , částka, , příchozí platba od zaměstnavatele byla ve výši , částka, , další příchozí platby byly od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, , dále ve výši , částka, , ve výši , částka, a ve výši , částka, , výdaje jsou specifikovány jako výběr hotovosti, platby kartou, poplatky. Za měsíc červenec konečný zůstatek byl ve výši , částka, , příchozí platba od zaměstnavatele byla ve výši , částka, , další příchozí platby byly od společnosti , právnická osoba, . ve výši , právnická osoba, Kč, dále ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, a ve výši , částka, , výdaje jsou specifikovány jako výběr hotovosti, platby kartou, poplatky. Za měsíc srpen konečný zůstatek byl ve výši , částka, , příchozí platba od zaměstnavatele byla ve výši , částka, , další příchozí platby byly od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, , dále ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, a od , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši , částka, , výdaje jsou specifikovány jako výběr hotovosti, platby kartou, poplatky.4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyní předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru, výplatní páska žalované za měsíc červenec , rok, , výpisy z účtu splnění této povinnosti neprokazují. Z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že měla příjem ze zaměstnání, který však nebyl dostatečný na pokrytí jejích výdajů, žalovaná si zvyšovala svou příjmovou stránku dalšími půjčkami od společnosti , právnická osoba, ., které v součtu přesahovaly příjem od zaměstnavatele, výdaje žalované vykázané ve výpisech z účtu nebyly blíže specifikovány. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k poměrům žalované, konkrétním výdajům a způsobu nakládání s finančními prostředky žalovanou, řešící své majetkové poměry dalšími půjčkami, nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet.5. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení