Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 135 817,30 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 165 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 15,9 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dne , datum, . Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 131 443,30 Kč, smluvní poplatky ve výši 4 374 Kč, úrok ve výši 11 504,32 Kč od 22. 12. 2024 do 22. 6. 2025, úrok z prodlení ve výši 966,61 Kč od 31. 12. 2024 do 31. 5. 2025Kč. Dále požadovala úrok a úrok z prodlení do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Banka při hodnocení úvěruschopnosti klienta vycházela z údajů sdělených žalovaným, též nahlédnutím do dlužnických databází. Žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 35 781,51 Kč.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil ani se neomluvil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze žádosti o úvěr, návrhu na uzavření smlouvy o repůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , akceptace návrhu, dokladu o podepsání, kopie občanského průkazu žalovaného, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek, sazebníku soud zjistil, že se banka zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 165 000, z toho 65 000 Kč na splacení předchozího úvěru u banky a 100 000 Kč bez stanovení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 15,9 %, výše měsíční splátky činila 4 668 Kč, úhrada pojištění 411 Kč. Dle výpisů z účtu a potvrzení o splacení půjčky žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel, dostal se do prodlení. Dopisem ze dne 30. 6. 2025 banka oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího archu soud zjistil, že banka pohledávku postoupila žalobkyni a postoupení oznámila žalovanému. Dle poštovního podacího archu byla zásilka s oznámením podána k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 14. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne.5. Dle žádosti o úvěr žalovaný uvedl příjem , hodnota, Kč, výdaje na bydlení , hodnota, Kč, výdaje na živobytí , hodnota, Kč a rodinné náklady , hodnota, Kč. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti banka zohlednila výdaje ve výši , hodnota, Kč, z toho výdaje na bydlení vč. hypotéky a splátky úvěrů ve výši , hodnota, Kč, výdaje na bydlení ve výši , hodnota, Kč, výdaje na živobytí ve výši , hodnota, Kč a ostatní výdaje ve výši , hodnota, Kč. Dle výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného do listopadu 2023 na účet pravidelně přicházela mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši přibližně , hodnota, Kč až , hodnota, Kč měsíčně, dále příležitostné platby od třetích osob. Současně byly z účtu pravidelně hrazeny náklady na bydlení a domácnost, zejména nájemné ve výši kolem , hodnota, Kč měsíčně, platby za telefonní služby , právnická osoba, ve výši okolo , hodnota, Kč měsíčně, splátky předchozího úvěru, pojistné a další běžné výdaje, též výdaje na sázky. V říjnu 2023 činil zůstatek na účtu 1,75 Kč.6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.7. Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouvy o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však řádně nezohlednila zjištěné údaje z výpisu z jeho účtu, kdy jeho výdaje byly vyšší než deklarované (např. výdaje na bydlení) a jeho účet nevykazoval známky finanční stability ani tvorby úspor. Stabilita příležitostných plateb na účet nebyla prověřována. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud ji nemohl poučit podle ustanovení § 118 a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala tvrzení o prověřování dalších příjmů žalovaného a prověřování žalovaného v dlužnických databázích. Banka neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly vzhledem ke způsobu hospodaření žalovaného důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Banka poskytla žalovanému nejen úvěr na splacení přechozí úvěru, ale navíc mu poskytla další částku 100 000 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Žalovaný se pak nedlouhou po uzavření smlouvy dostal do prodlení. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatné absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 165 000 Kč a uhradil 35 781,51 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 129 218,49 Kč. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit přiznanou částku. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Doručení přecházející výzvy nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se dostal do prodlení až 26. 8. 2026, když za výzvu k plnění vzal soud žalobu, která byla žalovanému doručena dne 24. 8. 2026, následujícího dne měl plnit. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 177 199 Kč ( když úrok požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 16 776,80 Kč a úrok z prodlení požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 12 134,16 Kč) a žalobkyně byla úspěšná pro částku 129 592 Kč zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ( když úrok z prodlení požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 374 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73 %, žalovaný v rozsahu 27 %, žalobkyně má právo na náhradu 46 % svých nákladů (73 % - 27 %) z celkových nákladů ve výši 26 850 Kč, tj. na částku 12 351 Kč. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 433 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 6 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), jeden úkon v poloviční výši 3 270 Kč (jednoduchá výzva k plnění), tři režijní paušály po 450 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 3 717 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náklady za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být součástí žaloby. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.