Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 17 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřel se žalovanou prostřednictvím sítě internet dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala proces uzavření smlouvy. Původní věřitel prověřil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně dále žádala smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 690 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni.2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. K jednání se dostavila žalovaná, která uvedla, že smlouvu s původním věřitelem uzavřela způsobem uvedeným v žalobě, částku 10 000 Kč čerpala. Nepamatuje si, zda předkládala nějaké doklady ke své majetkové situaci. Mzdu má kolem , hodnota, Kč měsíčně. Její náklady s bydlením činí , hodnota, Kč, má dvě vyživovací povinnosti, další výdaje se zdravotním stavem dcery a s rodiči. Má řadu dalších dluhů, jsou jí prováděny srážky ze mzdy v exekuci. Byla by schopna splácet měsíčně cca 1 500 Kč. Své majetkové poměry potvrdila i v rámci účastnické výpovědi.3. Žalobkyně předložila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedené platbě, oznámení o zesplatnění úvěru, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzvu k úhradě ze dne 30. 5. 2026. Listina nazvaná smlouva o úvěru je záznamem, podle kterého se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu neurčitou. Úroková sazba činila 40 % měsíčně. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ani neobsahuje doklad o elektronickém podpisu. Dle potvrzení o platbě a sdělení , banka, , které soud vyžádal, dne , datum, byla zaslána na shora uvedený účet žalované částka 10 000 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem ze dne , datum, vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky a vyzval ji k úhradě pohledávky do tří dnů. Dopisem ze stejného dne podaným k poštovní přepravě, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky zástupkyní žalobkyně, ve lhůtě tří dnů. Z vnitřního informačního systému soud zjistil, že je na žalovanou vedena jedna exekuce a šest soudních řízení o zaplacení finančních částek v různé výši od cca 10 750 Kč do 26 820 Kč.4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud ji nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prověřování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Nelze též přehlédnout, že sjednaný úrok 40 % měsíčně má lichevní charakter. Žalobkyně, která nárok nabyla postoupením pohledávky, má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku v podobě částky 10 000 Kč, kterou žalovaná čerpala. V řízení byl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. Lhůtu k plnění jistiny soud určí na návrh některé ze smluvních stran podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Výrok, kterým soud při využití § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí lhůtu k plnění v budoucnu splatné části dluhu, má konstitutivní povahu. Proto nelze uvažovat o tom, že by spotřebitel z této části dluhu platil úrok z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Z tohoto důvodu nelze uložit žalované ani ztrátu výhody splátek. Lhůtu k plnění soud určil ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, když sama žalovaná uvedla, že je schopna tuto částku splácet a odpovídá její současné majetkové situaci, která byla v řízení prokázána. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. V řízení tak měla převážně úspěch žalovaná. Náhradu nákladů řízení však nežádala. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.6. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, když soudní poplatek celkem činí 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.7. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.