7 C 214/2025-57 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaném povinnost zaplatit částku 19 558,04 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, IČ: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit přesně poplatek v částce 10 477 Kč, který byl vypočten jako součet – úroku; zápůjční úroková sazba ve výši 88 % p. a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a – částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, -částka za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 20 477 Kč (jistina zápůjčky + poplatek) se žalovaný zavázal v 52týdenních splátkách, výše každé týdenní splátky činila 394 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 5 200 Kč, a to , datum, -- 200 Kč, , datum, – 2 000 Kč, , datum, - 400 Kč, , datum, - 500 Kč, , datum, – 1 300 Kč, , datum, - 700 Kč, , datum, - 100 Kč). Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Žalobkyně dále požaduje poplatky pouze ve výši 6 312,75 Kč, smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, přičemž žalobkyně požaduje toliko částku ve výši 5 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností od , datum, , žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno oznámením ze dne , datum, . S oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne , datum, odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu. V této výzvě byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 20 049,52 Kč uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, žalovaným bylo sděleno, doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši , hodnota, Kč, v součtu příjmy ve výši , hodnota, Kč. Žalovaným bylo sděleno, doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce věřitele ověřeno, že dlužník má odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 19 558,04 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 491,48 Kč, smluvním úrokem ve výši 11,75 % p. a. z jistiny 8 245,29 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny 8 245,29 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 3. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , smluvních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 8 917 Kč, který zahrnuje součet úroků ve výši 5 101 Kč, za komfortní a flexibilní splácení částku 2 316 Kč a částku 1 500 Kč za zpracování úvěru. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání ve výši 88 %. Celková dlužná částka byla splatná v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Z přehledu plnění soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku 5 200 Kč. Ze zákaznické karty ze dne , datum, podepsané žalovaným soud zjistil, že předchůdce žalobkyně prověřoval majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy, dvou výplatních pasek, kdy žalovaný potvrdil pravidelný čistý měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, další čistý příjem domácnosti , hodnota, Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, Kč. K svým poměrům žalovaný potvrdil, že je svobodný, bydlí v nájmu, jednu vyživovanou osobu. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc prosinec roku , rok, byl , hodnota, a za měsíc leden , rok, ve výši , hodnota, Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výzvy k okamžitému splaceni dluhu ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2025, potvrzení o podání ze dne 24. 3. 2025 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 21. 3. 2022 předané k poštovní přepravě dne 24. 3. 2025 dle podacího lístku byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.6. Žalobkyní předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru a karta zákazníka splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly soudu předloženy doklady potvrzující tvrzený čistý příjem domácnosti 8 100 Kč a výdaje žalovaného, není zřejmé, o jaký zdroj příjmů se jedná. Právnímu předchůdci žalobkyně rovněž nebyly doloženy doklady k výdajům žalovaného, když uvedená výše výdajů je pouze odhadovaná, není zřejmé, o jaké výdaje se jedná. Z informací získaných od žalovaného bez předložení dokladů vztahující se k posouzení tvrzených příjmů domácnosti a odhadovaných výdajů žalovaného, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.7. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve sp