7 C 58/2026-62 – Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podanou žalobou a jejím doplněním se domáhala po žalovaném zaplacení částky 434 253,75 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 488 296 Kč se sjednaným úrokem ve výši 9,30 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 31. 1. 2025, žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dluží částku 428 034,70 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 6 219,05 Kč, částku 25 100,20 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 9,30 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 1. 2. 2025 do 15. 9. 2025, částku ve výši 31 531,79 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 7. 2. 2025 do 15. 9. 2025 a dále smluvní úrok 9,30 % p. a. z částky 428 034,70 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12% p. a. z částky 428 034,70 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení. Žalovaný na žádosti deklaroval příjem ve výši ve výši 36 196 Kč, což odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti, pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že klient a ni jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr v , právnická osoba, s limitem 1 000 Kč a s orientační splátkou 30 Kč, úvěr pro fyzické osoby – hotovostní – PH v , právnická osoba, se splátkou 5 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 7 303 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 7 333 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 168 142,95 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslaná předžalobní výzva.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, , ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, ceníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 488 296 Kč na splacení konsolidovaných dluhů u žalobkyně ve výši 283 296 Kč, zbývající část nebyla účelově určena, použití bylo ponecháno na zvážení žalovaného. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 9,30 %, výše měsíční splátky činila 7 303 Kč, se splatností nejpozději do 16. 1. 2031. V žádosti žalovaný z , datum, uvedl čistý měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, pracovní poměr na dobu určitou od , datum, do , datum, , žádné splátky mimo , právnická osoba, , včetně nebankovních společností. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována výše příjmu žalovaného , hodnota, Kč, poskytnuté úvěry, a to kontokorent v , právnická osoba, s limitem s orientační splátkou 30 Kč, úvěr v , právnická osoba, se splátkou 5 500 Kč, který byl zkonsolidován, nová splátka stanovená ve výši 7 303 Kč.4. Dle výpisů z úvěrového účtu, příjmových transakcí zúčtovaných na účtu č. , č. účtu, žalovaný úvěr čerpal, řádně ho nesplácel. Dle přehledu příjmových transakcí byl zůstatek žalovaného na uvedeném účtu, v lednu 2022 ve výši 0 Kč, v únoru 2022 ve výši 0 Kč, v březnu 2022 ve výši 0 Kč, přestože byly v těchto měsících evidovány příchozí platby. V dalších měsících byl evidován zůstatek v měsíci dubnu 2022 ve výši , hodnota, Kč, v květnu 2022 ve výši , hodnota, Kč, v červnu 2022 ve výši , hodnota, Kč, v červenci 2022 ve výši , hodnota, Kč, v srpnu 2022 ve výši , hodnota, Kč, v září 2022 ve výši , hodnota, Kč, v říjnu 2022 ve výši , hodnota, Kč, v listopadu 2022 ve výši , hodnota, Kč, v prosinci 2022 ve výši, Anonymizováno, , hodnota, Kč, v lednu 2023 ve výši , hodnota, Kč. Dne , datum, bylapřipsaná částka ve výši , hodnota, Kč, u připsaných částek není zapsán důvod platby, kromě platby z , datum, platba je označená jako mzda, z , datum, platba je označená jako , právnická osoba, , z 3 10. 2022 platba je označená jako , jméno FO, , z , datum, platba je označená jako , jméno FO, . Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do , datum, s upozorněním na možnost okamžitého splacení celého dluhu. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 31. 1. 2025. Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva ze dne 18. 9. 2025 předaná téhož dne k poštovní přepravě.5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále o. z.) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z předpokládaných výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednila ani neprověřila, když přehled o příjmových transakcí obsahuje pouze příchozí platby na účet žalovaného. Výdaje žalovaného nebyly prověřovány. Žalobkyně dostatečně nezohlednila předchozí zadlužení žalovaného, který využil nový úvěr na splacení předchozích úvěrů a navíc mu poskytla částku 488 296 Kč, a to na splacení konsolidovaných dluhů u žalobkyně ve výši 283 296 Kč, zbývající část nebyla účelově určena a použití bylo ponecháno na zvážení žalovaného. Nově poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet v měsíční splátce ve výši 7 303Kč, tj. vyšší splátka oproti předchozí splátce 5 500Kč. Žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do , datum, , poskytnutý úvěr měl zaplatit nejpozději do 16. 1. 2031. Žalobkyní nebyla posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr v případě skončení pracovního poměru sjednaného do 30. 6. 20236. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že s