12 C 187/2021-25 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka], přičemž částka ve výši [částka] byla použita na úhradu dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, a zbývající částka, tj. [částka] byla v hotovosti vyplacena žalované při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku v celkově výši [částka] (zápůjčku ve výši [částka], poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši [částka], úrok ve výši [částka] a poplatek za administrativní činnosti ve výši [částka]), a to formou 60 týdenních splátek á [částka] (resp. poslední splátka měla činit [částka]). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalované splácet prostřednictvím vyplněných údajů v zákaznické kartě, v níž žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek v mateřství a dále uvedla příjem svého partnera. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh zaplatila pouze částku v celkové výši [částka]. Žalobkyni tak po odečtení nespotřebovaných poplatků za zpracování, doručení a flexibilní splácení a za administrativní činnost vznikla pohledávka ve výši [částka]. Kromě jistiny pohledávky, poplatků a úroků vyjmenovaných výše požadovala žalobkyně také přiznání smluvní pokuty za prodlení žalované se splácením zápůjčky ve výši 0,1 % denně z neuhrazené dlužné částky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě ve věci samé nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka], a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatky a úroky (tj. celkem částku ve výši [částka]), a to v 60 týdenních splátkách po [částka] (přičemž poslední splátka měla činit [částka]). Žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí částky ve výši [částka] v hotovosti od žalobkyně. 4. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná žalobkyni uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši [částka], další příjem domácnosti ve výši [částka] a odhadované měsíční výdaje ve výši [částka]. 5. Z tabulky umoření vyplývá, že dluh žalované činil k [datum] celkem částku ve výši [částka]. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla toho dne zaslána zásilka. 7. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná řádně nesplácela předmětnou zápůjčku (důkazní břemeno o opaku tíží žalovanou). 8. Po skutkové stránce má soud žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalované poskytla hotovost v dohodnuté výši (tj. ve výši [částka], zbylá částka ve výši [částka] měla být použita na refinancování dlužné částky vzniklé ze smlouvy o zápůjčce [číslo]), přičemž se žalovaná zavázala žalobkyni splatit zápůjčku včetně poplatků a úroku v 60 týdenních splátkách po [částka] (resp. poslední splátka měla činit [částka]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas a dostala se tak do prodlení s placením splátek, když uhradila pouze [částka]. 9. Soud nemá za prokázané poskytnutí plnění ve výši [částka] na úhradu nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] když žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že byla tato částka skutečně použita k úhradě zůstatku tohoto dluhu žalované. <i>10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o zápůjčce se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C [číslo]), jakož i odvolacího