21 C 136/2021-77 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 660 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 9. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ [právnická osoba]“) se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 27 040 Kč (úvěr 16 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru 11 040 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 10. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedla na společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ [právnická osoba]“), když ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] Následně pak společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na konto dotčené smlouvy uhradila pouze 13 380 Kč Ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalovaná žalobkyni ničeho dalšího. 2. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 22. 9. 2016, které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených dokladů a nahlédnutím do veřejných registrů a teprve až po vyhodnocení získaných informací přistoupila k uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou. 3. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Soud proto projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] 2016 [číslo] ze dne 22. 9. 2016, předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a souhlasu žalované se zpracováním osobních údajů ze dne 22. 9. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 9. 2016 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 27 040 Kč (jistina ve výši 16 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru ve výši 11 040 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 22. 9. 2016 žalovaná uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], [IČO], na dobu určitou, jako výrobní pracovnice, že výše jejího průměrného čistého měsíčního příjmu činí 10 000 Kč, výše průměrného měsíčního příjmu celé domácnosti činí 20 604 Kč a dále uvedla další příjmy, očekávané mimořádné příjmy ve výši 10 604 Kč, průměrné měsíční výdaje 7 000 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 14 500 Kč a dále, že má dvě vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Z žádosti rovněž vyplývá, že si právní předchůdkyně žalobkyně nechala předložit ke kontrole následující dokumenty od žalované: občanský průkaz, rodný list, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní/mzdové pásky za poslední tři měsíce. Žalobkyně soudu předložila pouze mzdový list za rok 2016 od zaměstnavatele [jméno] [příjmení], ze kterého bylo soudem zjištěno, že pracovní poměr žalované skončil ke dni 11. 9. 2016, žalovaná přesto v žádosti o úvěr ze dne 22. 9. 2016 uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] v pekařství, žádný jiný dokument soudu předložen nebyl. Ze scoringové karty k úvěru [číslo] [rok] [číslo] se podává, že žalovaná dosáhla bodového ohodnocení 26 bodů. Z listiny označené transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 13 380 Kč. Z notářského zápisu NZ [číslo] ze dne 27. 9. 2018 včetně portfolia klientů právní předchůdkyně žalobkyně (seznam úvěrovaných smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu) soud ověřil, že ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 oznámila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalované postoupení pohledávky. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2020 bylo soudem zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z podacího lístku ze dne 1. 10. 2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela dne 22. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 27 040 Kč (úvěr 16 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru 11 040 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. Žalovaná na svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část (13 380 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka za žalovanou, kterou převedla na společnost [právnická osoba], která následně postoupila pohledávku za žalovanou až na žalobkyni. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK). 15. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným