21 C 216/2020-85 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 755,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 4. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží ve výši 23 851 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr formou 24 měsíčních splátek po 1 251 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 18,11 % a RPSN ve výši 18,97 %. Žalovaný čerpal úvěr dne 4. 2. 2019 a to tak, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila prodejci část kupní ceny vybraného zboží. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas (uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 251 Kč), právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 9. 2019. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 25 755,19 Kč, sestávající z jistiny ve výši 23 018,94 Kč, úroku ve výši 1 607,50 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 233,75 Kč a dlužného pojistného ve výši 295 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 17. 10. 2019. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho dalšího neuhradil. 2. Soud nejprve zkoumal svou pravomoc, když se jedná na straně žalovaného o slovenského státního příslušníka, tedy o spor s cizím (mezinárodním) prvkem. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů ČR rozhodnout o žalobě je dána podle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 3. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] (resp. úvěrový případ [číslo]) ze dne 4. 2. 2019, rámcové smlouvy [číslo] ze dne 4. 2. 2019 a informací k úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 851 Kč na nákup drobné černé elektroniky v hodnotě 23 851 Kč. Strany si sjednaly, že úvěr bude poskytnut na bankovní účet zprostředkovatele [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále jen„ zprostředkovatel“), za účelem úhrady prodejní ceny zboží. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr formou 24 měsíčních splátek po 1 251 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18,11 % ročně, RPSN 18,97 %. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně 6 173 Kč coby poplatek za úvěr. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu společně s družkou, má jednu vyživovací povinnost k dítěti, je zaměstnán od října 2018 u zaměstnavatele [právnická osoba], sídlem [adresa], na dobu určitou, s čistým měsíčním příjmem 17 045 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný dále uvedl měsíční výdaje 8 100 Kč coby náklady na bydlení, nulové náklady na ostatní pravidelné výdaje, nulové náklady na finanční závazky a celkový příjem domácnosti ve výši 23 045 Kč. Z listiny označené jako předdotazy soud zjistil, že u žalovaného bylo možné otevřít novou kartu [spisová značka]. Z dokladu o čerpání úvěru-výpis a listiny označené jako finanční deník dlužníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 581 Kč, a to tak, že na bankovní účet zprostředkovatele (účet [číslo]) zaslala celkem částku 51 625 Kč (z toho 23 851 Kč za žalovaného) za účelem úhrady prodejní ceny zboží. Z interního výpisu z účtu se podává, že žalovaný dne 21. 3. 2019 uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 251 Kč, tedy pouze jednu splátku a že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 20. 8. 2019 vyčíslila dluh žalovaného částkou 25 755 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2019 včetně příloh a potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2019 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 15. 10. 2019 smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným je uvedena v příloze č. 2 seznamu postupovaných pohledávek pod č. 92. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 10. 2019 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího archu ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že tohoto dne byla žalovanému odeslána zásilka. Z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 22. 8. 2019 bylo soudem zjištěno, že jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 30. 9. 2019 zesplatnila a vyzvala jej k úhradě částky 25 756 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2019 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 5 dnů. Z poštovního podacího archu ze dne 17. 10. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla tohoto dne odeslána zásilka. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 4. 2. 2019 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 851 Kč, a to tak, že peněžní prostředky byly zaslány na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží, které si žalovaný zvolil (konkrétně drobnou černou elektroniku v hodnotě 23 851 Kč). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 251 Kč, uhradil však pouze jednu splátku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splát