7 C 204/2020-92 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 22. 8. 2008 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 37 312 Kč (půjčka ve výši 22 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 15 312 Kč, a to formou 53ti týdenních splátek á 704 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky, žalovaná zaplatila celkem 12 116 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 22 000 Kč na dlužné jistině. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 3. 2. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 8. 2008, včetně Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 22. 8. 2008 smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 22 000 Kč, souhrnný poplatek činil částku 15 312 Kč, a žalovaná se celkovou částku 37 312 Kč zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 53ti týdenními splátkami po 704 Kč. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele, nejsou opatřeny podpisem žalované. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 1. 2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu dle výše citované smlouvy. Z podacího archu ze dne 13. 1. 2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne žalobkyní zásilka. Z podacího archu ze dne 24. 7. 2015 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Z podacího archu ze dne 19. 9. 2018 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018, včetně potvrzení o zaplacení ceny, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou nejprve na přechodného předchůdce a následně na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. 4. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o půjčce na základě které žalované poskytl úvěr v dohodnuté výši (22 000 Kč), který se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 37 312 předchůdci žalobce zaplatit v 53ti týdenních splátkách po 704 Kč, žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část (12 116 Kč), předchůdci žalobce tak vznikla pohledávka, kterou převedl přechodného předchůdce a ten následně na žalobkyni. 5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do 31. 12. 2013. 6. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný v době sjednání půjčky), kde je upravena smlouva o půjčce. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dále se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy. 8. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, půjčí finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 101 VSPH 14/2012 a má soud za to, že výše úroků z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30 % zisku za 52 týdnů je nemravná, a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je sazba nad 60 % sazbou odporující dobrým mravům, jak judikoval též ve svém rozhodnutí sp. zn. 10 Co 451/2017 Krajský soud v Ústí nad Labem. 9. V dané věci činila poskytnutá půjčka částku 22 000 Kč, částka 15 312 Kč žalobkyní označená jakou souhrnný poplatek představuje 69,6%. Soud proto smlouvu ze dne 22. 8. 2008 shledal částečně neplatnou dle § 39 a 41 zákona č. 40/1964 Sb. v části týkající se ujednání o„ souhrnného poplatku“. V případě neplatnosti právního úkonu jsou jeho účastníci povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění (§ 457 odst. 1 o. z., č. 40/1964 Sb.), týkající se částečné neplatnosti smlouvy. Logickým důsledkem popsané situace pak je fakt, že při uzavřené neplatnosti tzv. souhrnného poplatku nelze platby žalovaného z poskytnuté půjčky na tuto neplatnou část závazku započítávat a nelze je dost dobře kvalifikovat jinak, než jako plnění na jistinu dluhu z poskytnuté půjčky. 10. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 22 000 Kč. Jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně, uhradila žalovaná žalobkyni částku 12 116 Kč. 11. Tím, že se žalovaná nedostavila k jednání, zbavil se dobrodiní poučení soudu ohledně doplnění svých tvrzení a navržení důkazů, že na konto dotčené půjčky uhradila více, než žalobkyní uváděných 12 116 Kč. 12. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 22. 8. 2008 za neplatnou v části týkající se souhrnného poplatku, tak žalobní nároky plynoucí ze souhrnného poplatku úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k neplatnému závazku (souhrnnému poplatku), který byl neplatně sjednán. 13. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 14. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením půjčky 9 884 Kč (22 000 Kč mínus 12 116 Kč), úrok z prodlení byl přiznán podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, jak uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozsudku. Pokud jde o úrok z prodlení ve výši přesahující přiznaný zákonný úrok prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 16. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, který byla ve věci převážně úspěšná, jak je z