10 C 234/2023-21 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 68 936,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a po opakovaných bezúspěšných výzvách k úhradě dluhu pak došlo k zesplatnění celého úvěru, a to [datum]. Podle smlouvy pak věřitel měl právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč, dále smluvní úrok ve výši 12 762,41 Kč a smluvní pokuta ve výši 174, 20 Kč, nejpozději splatných [datum]. Původní věřitel pak poskytl žalované úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Při zkoumání úvěruschopnosti věřitel vyhodnotil tvrzení dlužnice o příjmech a výdajích, dále vycházel z lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, a dále ze sdělení žalované, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není evidována v databázi dlužníků ani v žádných dalších dlužnických databází. K vyplacení úvěru došlo jednak [datum] a dále [datum] na účet žalované č. [bankovní účet]. 2. Soud ve věci pod č. j. EPR 71345/2023-5, dne 1. 6. 2023 vydal elektronický platební rozkaz. V zákonné lhůtě pak žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor. 3. K jednání soudu dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti, když se oba omluvili. Jednáno bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Soud ve věci provedl důkazy listinami. 5. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalované zasílána [datum]. 6. Z výpisu banky věřitele bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] zaslána částka 30 000 Kč a dne [datum] pak další částka 30 000 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, bylo zjištěno, že zapůjčené částky měla žalovaná zaplatit ve 36 splátkách á 3 275,94 Kč, při úrokové sazbě 54,58 %, celkové výši spotřebitelského úvěru 117 933,84 Kč, RPSN 70,5 %. Tato smlouva byla uzavřena [datum]. 8. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalované zaslána [datum]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou [právnická osoba] a žalobkyní jakož i z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení dopisem ze dne [datum]. <i>10. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 [anonymizována dvě slova] proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Bylo pouze uvedeno, že vycházel z dlužnických registrů a tvrzení žalované o příjmech a výdajích, toto však nijak nedokládá. 18. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit m