19 C 204/2021-143 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen„ soud prvního stupně“ či„ okresní soud“) zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parcelní číslo st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], v [katastrální uzemí] (výrok I.), spoluvlastnický podíl první žalované ve výši ¼ a spoluvlastnický podíl druhého žalovaného ve výši ¼ přikázal do vlastnictví žalobkyně, a to za náhradu ve výši 1 637 500 Kč pro každého ze žalovaných (výrok II.), uložil účastníkům nahradit státu náklady znalečného v poměru podle jejich dosavadních spoluvlastnických podílů (výrok III.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parcelní číslo st. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa] v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ předmětný pozemek“). Žalobkyně tvrdila, že není možné další setrvání ve spoluvlastnictví, a to s poukazem na napjaté vztahy mezi spoluvlastníky, které vyvrcholily dne [datum], kdy se druhý žalovaný pokusil usmrtit žalobkyni a jejího manžela. Navrhla, aby byla předmětná nemovitost přikázána do jejího vlastnictví za odpovídající náhradu. 3. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta, když namítali, že s ohledem na jejich věk a zdravotní stav požaduje žalobkyně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nevhodnou dobu a k újmě spoluvlastníků. Podanou žalobu také označili za šikanózní a představující zjevné zneužití práva. Pro případ, že by bylo spoluvlastnictví zrušeno, navrhli, aby byl předmětný pozemek přikázán do jejich spoluvlastnictví. 4. Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování zjistil, že předmětný pozemek se nachází v podílovém spoluvlastnictví účastníků, velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně činí ½, velikost spoluvlastnického podílu každého z žalovaných činí ¼. Předmětný pozemek tvoří rozsáhlý dvůr, po jehož obvodu se nachází dům [adresa] stojící na pozemku parcelní číslo st. [číslo], na předmětném pozemku stojící dům [adresa] a další vedlejší stavby (zejm. stodola, garáž, dílna, místnost pro porážku). Předmětný pozemek je užíván oběma stranami sporu. Dne [datum] se druhý žalovaný pokusil žalobkyni i jejího manžela zavraždit, přičemž žalobkyni vážně zranil a ta se dosud v důsledku jednání druhého žalovaného potýká se zdravotními problémy. Druhý žalovaný byl pro zločin pokusu vraždy pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 80 T 14/2021-775, který nabyl právní moci dne [datum]. První žalovaná zaujímá vůči žalobkyni nepřátelský postoj. 5. Dále okresní soud zjistil, že reálné rozdělení předmětného pozemku není možné. V případě zrušení spoluvlastnictví a přikázání spoluvlastnického podílu žalovaných žalobkyni by tento předmětný pozemek spolu s domem využila k rodinnému podnikání. V případě, že by po zrušení spoluvlastnictví byl předmětný pozemek přikázán do spoluvlastnictví žalovaným, využili by jej tito k bydlení v domě [adresa]. Nesporná mezi účastníky byla skutečnost, že první žalovaná vlastní byt v [obec] (garsoniéru). 6. Žalovaní jsou ve věku přesahujícím 80 let, první žalovaná se obtížně pohybuje, využívá k chůzi opěrný vozík. Druhý žalovaný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. 7. Okresní soud rovněž zjistil, že na rozdíl od žalovaných, disponuje žalobkyně dostatečnými finančními prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalovaným, jehož výše byla určena podle obvyklé ceny, za niž by bylo možno předmětný pozemek v daném místě a čase prodat, určené znaleckým posudkem [právnická osoba] ZP [číslo], částkou 6 550 000 Kč. 8. Okresní soud dospěl k závěru, že hospodářské budovy, nacházející se na předmětném pozemku (zejm. stodola, garáž, dílna, místnost pro porážku), jsou ve vlastnictví svědka [celé jméno svědka], syna druhého žalovaného. V této souvislosti provedl důkazy darovacími smlouvami uzavřenými mezi druhým žalovaným a svědkem [celé jméno svědka] dne [datum] a [datum] a odkázal na závěry, k nimž dospěl Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, č. j. 84 Co 66/2015-270, tedy že uvedené hospodářské budovy vlastní [celé jméno svědka] nejsou součástí předmětného pozemku. 9. Návrh na provedení důkazu zprávou Státního zemědělského a intervenčního fondu k tomu, jakým způsobem svědek [celé jméno svědka] užívá nemovitosti, na které čerpal dotace, okresní soud zamítl s tím, že s tímto řízením nijak nesouvisí. 10. Po právní stránce okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 1140, 1143, 1144 odst. 1 a 1147 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 11. Dospěl k závěru, že zamítnutí žaloby není namístě. Věk a zdravotní stav žalovaných spoluvlastníků představují v daném případě okolnosti nikoliv přechodného charakteru, neumožňující žalobu – pro tentokrát – zamítnout ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 o. z. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016 konstatoval, že při nemožnosti reálného rozdělení předmětného pozemku svědčí pro jeho přikázání do vlastnictví žalobkyně zejména její schopnost poskytnout žalovaným náhradu za jejich spoluvlastnické podíly. Ze svědecké výpovědi manžela žalobkyně [celé jméno svědka] měl prokázáno, že v případě přikázání předmětného pozemku žalobkyni je dána perspektiva jeho dalšího hospodářského využití, jakož i perspektiva jeho řádné údržby. Konstatoval, že v případě přikázání předmětného pozemku do spoluvlastnictví žalovaných by žalobkyně ztratila přístup k pozemku parcelní číslo st. [číslo], na kterém se nachází budova [adresa], jíž žalobkyně využívá ke svému bydlení. Okresní soud vyhodnotil i událost ze dne [datum] jako další důvod pro přiřknutí předmětného pozemku do vlastnictví žalobkyně. Uvážil citlivost věci pro žalované, jakož i to, že žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl na předmětném pozemku v roce 2016 od svého manžela [celé jméno svědka], který tento podíl nabyl od druhého žalovaného spolu s dalším rozsáhlým majetkem, nicméně dospěl k názoru, že právě pokusem zločinu vraždy spáchaným na žalobkyni a jejím manželovi se druhý žalovaný a potažmo i první žalovaná diskvalifikovali pro to, aby soud mohl učinit závěr o tom, že předmětný pozemek bude přikázán do vlastnictví žalovaných. 12. Proto okresní soud žalobě vyhověl, přičemž o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3202/20, v němž Ústavní soud judikoval, že v řízeních iudicium duplex nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Zpravidla se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Takové zvláštní důvody soud prvního stupně neshledal. 13. O nákladech vynaložených v řízení státem rozhodl okresní soud podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. 14. Proti tomuto rozsudku podali všichni účastníci odvolání. 15. Žalovaní okresnímu soudu vytýkali, že vydal nesrozumitelné a nepřezkoumatelné rozhodnutí. Tento závěr odůvodnili tím, že okresní soud nesprávně určil výši vypořádacího podílu, resp. ceny předmětného pozemku, neboť vycházel z nesprávného závěru, že hospodářské budovy nacházející se na předmětném pozemku (mj. garáž, dílna, místnost pro porážku, stodola) nejsou jeho součástí, proto nebyly reflektovány v ceně předmětné nemovitosti. Skutečnost, že hospodářské budovy jsou ve vlastnictví třetí osoby okresní soud dovodil ze závěrů vyslovených Krajským soudem v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, č. j. 84 Co 66/2015-270, jehož závěry však nelze, už pro odlišnost účastníků, na toto řízení vztahovat. Přitom otázka vlastnictví hospodářských budov je mezi účastníky spornou a důkazní stav věci zjištěný ve stávajícím řízení není postačující k učinění právních závěrů, které v dané otázce přijal okresní soud. Žalovaným tak bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Dále žalovaní okresnímu soudu vytýkali, že rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví učinil v nevhodnou dobu a k újmě žalovaných, a to zejména pro jejich zdravotní problémy a věk. Poukázali na zdravotní stav první žalované, bránící jí ve vyklizení předmětného pozemku (a zejména rodinného domu [adresa]) bez pomoci třetích osob, osobní situace druhého žalovaného, nacházejícího se ve výkonu trestu odnětí svobody pak rovněž jemu brání nemovitost vyklidit. Rovněž možnosti žalovaných najít si jiné vhodné bydlení jsou vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu značně omezené. Odvolatelé konstatovali, že po propuštění druhého žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody, které lze očekávat po uplynutí dvou třetin uloženého trestu, cca za 16 měsíců, by tento důvod odpadl. Dále zpochybnili závěr soudu prvního stupně, že předmětný pozemek bude žalobkyní a jejím manželem využíván k podnikání zemědělské farmy, když tento závěr označili za neprok