10 C 210/2024-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, podle nějž by bylo uložit žalované zaplatit žalobci částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,50 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 8 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 8,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 10,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , 14 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, a za dobu od , datum, do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 019 Kč s tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo , tel. číslo, na jejímž základě poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Zavázala se splatit souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Zavázala se tak zaplatit věřiteli částku 33 280 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené věřitelem, přičemž první splátka byla splatná sedmý den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do do konce následujícího týdenního období. Splatnost by připadla na , datum, . Žalovaná však nesplatila půjčku s příslušenstvím řádně a včas, a to ani ke dni , datum, . Žalovaná uhradila věřiteli pouze částku 10 261 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a přechodný věřitel společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . došlo k postoupení pohledávky na tohoto přechodného věřitele, o čemž byla žalovaná upozorněna přípisem ze dne , datum, . Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 23 019 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 20 000 a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 3 019 Kč. Dále pak předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. O tom byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, . Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobce pak tedy je nucen požadovat nedoplatek jistiny půjčky ve výši 20 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 3 019 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení.2. Soud ve věci vydal pod č.j. EPR 282706/2023-5 dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ač měla řádně vykázáno doručení, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi firmou , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, soud zjistil, že půjčka byla poskytnuta v částce 20 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit s půjčkou souhrnný poplatek 13 280 Kč, tedy celou částku 33 280 Kč zaplatit v 52 týdenních splátkách po 640 Kč.4. Z předžalobní upomínky a doručného listu bylo zjištěno, že tato byla žalované zasílána , datum, s tím, že dluh má uhradit nejpozději , datum, .5. Z oznámení o postoupení pohledávky firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení z původního věřitele na tohoto přechodného věřitele.6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na současného žalobce, když celková výše pohledávek k datu postoupení činila 51 778 Kč bez příslušenství.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla z firmy , právnická osoba, postoupena na firmu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno8. Podle § 3028 odstavec 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do , datum, .9. Podle ustanovení § 657 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.10. Podle ustanovení § 658, odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.11. Podle § 3, odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, výkon práv a povinností vyplývajících v občanskoprávním vztahu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.12. Podle § 39 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, je absolutně neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z moci úřední i bez návrhu.13. Podle ustanovení § 41 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, , vztahuje-li se důvod neplatnosti na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu, nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nějž k němu došlo, nevyplývá, že tato část nelze oddělit od ostatního obsahu.14. Podle § 56 odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, , spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.15. Podle § 451 odstavec 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do , datum, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.16. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, k obecným výkladům citovaných ustanovení připomíná, že dobrými mravy judikatura i literatura rozumí soubor určitých společností vytvořených a uznávaných pravidel slušnosti, které vedou jedince k vzájemnému respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Můžeme je také označit za soubor hodnotících kritérií, která určují, které jednání je v dané společnosti považované za dobré a které ne (srov. Dobré mravy, www.epravo.cz z 20.05.2002). Východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení § 3 odstavec 1 občanského zákoníku patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2017, sp. zn. 33 Cdo 5016/2016). Výklad pojmu "dobré víry" podporuje i článek 3 odstavec 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS, který byl právě do § 56 občanského zákoníku implementován. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z konkrétní judikatury, která se zabývá posuzováním souladnosti obsahu smluv s dobrými mravy, soud uvádí zejména nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.01.2012, ve kterém se Ústavní soud vyjádř