16 C 306/2020-59 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 2 543 Kč, částky 2 421,35 Kč, úroku ve výši 102,75 % ročně a úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla následující: Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 168,01 % ročně splatit žalobkyni v 18 měsíčních splátkách po 1 109 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná do data zesplatnění uhradila celkem částku 2 900 Kč, po zesplatnění částku 10 000 Kč, a to ve dnech a ve splátkách rozepsaných v žalobě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.) a dále výpisem [příjmení] ze stránek ČNB a výpočtem úhrad a zůstatků (§ 120 odst. 2 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru, podepsané žalovanou dne [datum], poskytla žalované dne [datum] převodem na účet finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 168,01 % p. a. Žalovaná se zavázala uvedenou částku s příslušenstvím splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Na úvěr zaplatila celkem částku 12 900 Kč (z toho 10 000 Kč uhradila až dne [datum], poté, co jí bylo zasláno oznámení o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] podle bodu 6.3 a 6.4 smlouvy). Ve smlouvě je uvedeno, že úrok činí 168,01 %. Průměrná úroková sazba za obdobné spotřebitelské úvěry poskytované bankami domácnostem v dubnu 2019 činila 8,36 % ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z potvrzení o příjmu, pracovní smlouvy, dvou výplatních pásek a výpisů z registrů [příjmení] a NRKI 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 12. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč. 13. Pokud jde o výši úroku uvedenou ve smlouvě, má soud za to, že tato výše (a to jak ve smlouvě uvedených 168,01 % ročně, tak žalobkyní tvrzených 102,75 % ročně) se zjevně příčí dobrým mravům, když mnohonásobně převyšuje výši úroku běžně požadovanou bankami v totožném období, která činí 8,36 % (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. 23 Co 59/2018). Soud proto v souladu s § 580 odst. 1 o. z. považoval ustanovení smlouvy týkající se určení výše úroku, jež je od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. oddělitelné, za neplatné, přičemž k této neplatnosti přihlédl podle § 588 o. z. z vlastní iniciativy. 14. V souladu s § 577 o. z., s přihlédnutím k § 1802 o. z. a vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti spočíval jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud výši úroku tak, že úrok činil 8,36 % ročně (tedy obvyklý úrok v době uzavření smlouvy). 15. Po přepočítání žalovanou uhrazených splátek, tak, že byl jimi částečně hrazen úrok ve výši 8,36 % ročně (nikoliv vyšší úrok, na který splátky započítávala žalobkyně) a ve zbytku jistina, dlužila žalovaná ke dni zesplatnění na jistině částku 7 176,66 Kč a na úrocích 223,55 Kč. 16. Žalovaná poté uhradila na svůj dluh 10 000 Kč. Tato částka byla započítána nejprve na příslušenství úvěru, poté na jistinu (§ 1932 o. z.). Žalovaná tedy uhradila nejen celou jistinu, ale rovněž úrok v obvyklé výši 8,36 % ročně z této částky až do zaplacení, sjednanou smluvní pokutu za prodlení s úhradou dvou splátek ve výši 998 Kč (čl. 6 smlouvy), sjednanou náhradu nákladů za zaslané upomínky ve výši 400 Kč (bod 6.2 smlouvy), a úrok z prodlení z dlužné částky 8 798 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 324 Kč. Na požadovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (bod 6.5 smlouvy, soud však vycházel pouze z dlužné částky 7 400 Kč) za dobu od [datum] do [datum] ve výši 905 bylo započítáno zbylých 682 Kč, uhrazených žalovanou. 17. Vzhledem k výše uvedenému tak žalovaná dluží již pouze částku 223 Kč ([číslo]). 18. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl pouze co do požadavku na zaplacení částky 223 Kč, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.