16 C 8/2021-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 279 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 279 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení. Žalující strana uvedla v žalobě následující: Dne 3. 1. 2019 způsobil [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemřel dne 19. 4. 2019 (dále také jen jako„ zůstavitel“) vozidlem Škoda, [registrační značka] (dále jen„ škodící vozidlo“), jehož byl vlastníkem a provozovatelem, dopravní nehodu, když škodícím vozidlem neočištěným od sněhu vyjížděl na hlavní silnici a nedal přednost v jízdě nákladnímu vozidlu DAF, [registrační značka] ve vlastnictví [právnická osoba] (dále jen„ poškozený“) a došlo ke střetu vozidel. Zůstavitel neměl k datu vzniku škody uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Žalobkyně vyplatila poškozenému z garančního fondu pojistné plnění ve výši 13 417 Kč na základě kalkulace nákladů na opravu vozidla a pověřenému partnerovi žalobkyně uhradila náklady na likvidaci likvidátor ve výši 2 420 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu. V řízení o pozůstalosti vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 80 D 486/2019 došlo ke schválení dědické dohody účastníků, na základě které nabyli pozůstalost žalovaní v poměru 50 % prvý žalovaný a 25 % druhý žalovaný. Žalobkyně vyzvala žalované dopisem ze dne 15. 9. 2020 k úhradě částky 5 279 Kč představující 1/3 nároku, a to do 15. 10. 2020. Žalovaní na dlužnou částku ničeho neuhradili ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 19. 10. 2020. Žalovaný 1) nárok žalobkyně neuznal a uvedl, že žalobkyně měla uplatnit svoji pohledávku v dědickém řízení. Dále uvedl, že nemůže být dáno k tíži žalovaného 1), že pohledávku žalobkyně neuplatnila nebo uplatnila chybně. S ohledem na shora uvedené žalovaný 1) navrhl, aby soud žalobu vůči němu zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud rozhodl bez nařízení jednání, na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný 1) vyjádřil tak, že souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaný 2) se nevyjádřil, proto měl soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobkyně s vyřízením věci bez jednání souhlasila. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Zůstavitel dne 3. 1. 2019 ve 12:15 hod řídil osobní vozidlo tovární značky Škoda, [registrační značka], neočištěné od sněhu, vyjížděl na hlavní silnici, nedal přednost v jízdě nákladnímu vozidlu poškozeného [příjmení], [registrační značka], a došlo ke střetu vozidel (prokázáno záznamem o dopravní nehodě ze dne 3. 1. 2019, fotodokumentací). Zůstavitel neměl k datu vzniku škody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla (žalovaní v řízení netvrdili a neprokázali, že by toto pojištění bylo uzavřeno). Na poškozeném vozidle vznikla v důsledku nehody škoda ve výši 13 417 Kč (prokázáno zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 3. 1. 2019, kalkulací nákladů na opravu č. 2019 [číslo], stanovením výše skutečné škody, likvidační zprávou [anonymizována dvě slova] 2019 [číslo]). Žalobkyně uhradila dne 26. 3. 2019 poškozenému pojistné plnění ve výši 13 417 Kč a dne 2. 4. 2019 [právnická osoba] částku ve výši 2 420 Kč představující náklady na vyřízení přípdu (prokázáno detaily transakce). V dědickém řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 80 D 486/2019 schválil soud dohodu dědiců, podle které odpovídají za dluhy pozůstalosti ve zbývající výši žalovaný 1) jednou polovinou a žalovaný 2) jednou čtvrtinou. Žalovaní uplatnili v dědickém řízení výhradu soupisu. (Prokázáno usnesením č. j. 80 D 486/2019-233 ze dne 13. 7. 2020, které dne 7. 8. 2020 nabylo právní moci.) Žalobkyně uplatnila vůči žalovaným právo na náhradu 1/3 vyplaceného pojistného plnění ve výši 5 279 Kč (prokázáno uplatněním práva na náhradu plnění dle § 24 odst. 9 ze dne 15. 9. 2020). Žalovaní dlužnou částku neuhradili ani poté, co jim byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 19. 10. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 20. 10. 2020, žalovaní v řízení netvrdili a neprokázali, že by dlužnou částku hradili). Soud věc posuzoval zejména podle následujících ustanovení: Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, [název žalobkyně] poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 24 odst. 9 věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), a) a b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Podle § 1701 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Soud věc po právní stránce posoudil následovně: Pan [celé jméno žalovaného] způsobil dopravní nehodu, při které došlo k poškození nákladního vozidla. Škodu na uvedeném vozidle uhradila vlastníkovi poškozeného vozidla žalobkyně v souladu s § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., neboť ke škodícímu vozidlu nebylo v době nehody sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu jedné třetiny plnění vyplaceného z garančního fondu (a to včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu) od pana [celé jméno žalovaného], jako řidiče a zároveň vlastníka a provozovatele škodícího vozidla (§ 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2910 o. z.). Dluh pana [celé jméno žalovaného] přešel v plné výši na jeho dědice (§ 1701 a § 1706 o. z.), a to podle dědických podílů uvedených v usnesení 80 D 486/2019-233 (§ [číslo], § 1693 o. z.). Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaní uplatnili v dědickém řízení výhradu soupisu (jak namítá žalovaný 1/). Uplatnění výhrady soupisu dědicem má za následek, že dědic hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví (srov. § 1706 o. z.). Žalovaní však v řízení netvrdili, že by výše dluhů zůstavitele, které musejí hradit, převyšovala výši ceny nabytého dědictví. Následkem uplatnění výhrady soupisu není, že by dědic nemusel hradit dluhy věřitelům, kteří své dluhy v dědickém řízení neuplatnili. Takový následek z ničeho neplyne. Dokonce ani v případě, kdy soud pro vyhledání dluhů zůstavitele na žádost dědice věřitele vyzve, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky (k čemuž v posuzovaném případě ani nedošlo, resp. žalovaní netvrdili, že by k tomu došlo), neznamená to bez dalšího, že by dědic pohledávky věřitelů, kteří se ve lhůtě nepřihlásili, nemusel hradit (srov. § [číslo], § 1712 o. z.). Žalovaní jako dědicové pana [celé jméno žalovaného] tedy mají povinnost uhradit žalobkyni dluh pana [celé jméno žalovaného] ve výši 5 279 Kč. Podle § 1707 o. z. odpovídají žalovaní jako dědicové za dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Výše odpovídající dědickým podílům žalovaných přitom výši uplatněné částky daleko přesahuje (§ 1707 věta druhá o. z.). Tím, že žalovaní svůj dluh nezaplatili v termínu splatnosti (§ 1958 odst. 2 o. z.), dostali se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Výrok II o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 400 Kč představují zaplacený soudní poplatek dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Třídenní lhůta ke splnění obou po