19 C 181/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 7. 2018, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s částkou ve výši 7 124 Kč, která představuje odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení, a spolu s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč. Úhrada celkové dlužné částky měla proběhnout v 60 týdenních splátkách, každá ve výši 561 Kč Poslední splátka byla nastavena na 12. 9. 2019. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když zápůjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaná na svůj dluh plnila pouze částečně (poslední splátka byla uhrazena dne 17. 9. 2018), žalovanou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 745,28 Kč a dlužného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 13 552,53 Kč však do dne podání žaloby neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně. 2. Dne 20. 1. 2020 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Tato skutečnost byla žalované písemně oznámena zaslaným dopisem. Žalovaná do okamžiku postoupení smlouvy uhradila celkem částku 600 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávky tak činila celková dlužná částka 31 297,84 Kč. Po okamžiku postoupení pohledávky žalovaná ničeho dalšího neuhradila. 3. Úvěruschopnost žalované žalobkyně prověřila na základě informací získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Žalované se dotázala na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, mezi které patřila pracovní smlouvy, nájemní smlouva a výplatní pásky za poslední 3 měsíce. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 23. 8. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 19. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a na základě níž žalobkyně v hotovosti poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s částkou ve výši 7 124 Kč, která představuje odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení, a spolu s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč, celkem tedy částku ve výši 30 430 Kč, nejpozději do 12. 9. 2019. Pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně zákonný úrok z prodlení (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 19. 7. 2018). Žalovaná sjednanou částku do dne splatnosti neuhradila, dlužnou částku v plné výši neuhradila ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2021 a podacím lístkem). Žalovaná na svůj dluh plnila pouze částečně, a to platbou dne 17. 9. 2018 ve výši 600 Kč (prokázáno přehledem plateb ze dne 27. 1. 2020). 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. 15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s.