19 C 233/2021-37 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 105,58 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 20. 1. 2015 s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 7 000 Kč. Roční úrok byl sjednán ve výši 21,99 %. Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila úvěr žalovanému čerpat dne 2. 12. 2019. Žalovaný však překročil limit úvěrového rámce a úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 9 905,58 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným ve splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně celý dluh dne 2. 12. 2019 zesplatnila. Na jistině tak žalovaný dluží žalobkyni 9 905,58 Kč, na smluvních poplatcích 1 200 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 905,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 9 905,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 8. 12. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 20. 1. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí jsou Dispozice, Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat uvedené bankovní služby. Na základě Dispozice z 5. 12. 2015 byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr k běžnému účtu č. [bankovní účet] s úvěrovým limitem 7 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21, 99 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou a Dispozicí ke smlouvě). Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit i poplatky za produkty a služby dle Ceníku (prokázáno citovanou smlouvou a Ceníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 10. 2014). Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 9 905,58 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021). Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, proto došlo dne 10. 11. 2019 k ukončení poskytování úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 21. 11. 2019. Žalovaný neuhradil ničeho, proto dne 6. 12. 2019 došlo k zesplatnění dluhu ve výši 9 905,58 Kč a převedení tohoto dluhu na nový úvěrový účet [číslo]. Žalovaný byl vyzván k úhradě tohoto dluhu nejpozději do 17. 12. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 a podacím lístkem). 5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně v žalobě netvrdila ničeho, ani nepředložila jediný důkaz. Soud ji proto Usnesením ze dne 12. 8. 2021, č. j. 19 C 233/2021-13, vyzval k doplnění tvrzení ohledně toho, jakým způsobem, a jaké informace získala, o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Současně žalobkyni vyzvala k označení důkazů k prokázání tvrzení a k předložení faktur zaslaných žalovanému. Žalobkyně svým podáním ze dne 31. 8. 2021 doplnila tvrzení o posouzení úvěruschopnosti následovně. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy povinnost posuzování úvěruschopnosti stanovena nebyla. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výše měsíčních příjmů klienta (15 162 Kč), z výše měsíčního příjmu domácnosti (50 000 Kč) a z aktuálních měsíčních splátek (3 828 Kč). Jako důkaz předložila žalobkyně potvrzení o výši příjmu z 1. 3. 2000, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho měsíční výše příjmů činila 15 162 Kč. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána k doplnění tvrzení a upozorněna, že v žalobních tvrzeních žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 20. 1. 2015, ve vyjádření ze dne 31. 8. 2021 však tvrdila, že k uzavření smlouvy došlo dne 19. 2. 2003. Žalobkyně svým podáním ze dne 23. 9. 2021 požádala o změnu skutkového znění původní žaloby, kdy uvedla, že majetkovou situaci žalovaného zkoumala již v roce 2003, kdy byla podepsána žádost o revolvingový úvěr Flexikredit s úvěrovým rámcem 7 000 Kč. Následně 5. 2. 2015 byla uzavřena Dispozice ke smlouvě ze dne 20. 1. 2015, v rámci které byl sjednán shodný úvěrový rámec. Žalobkyně tak shledala, že neměla povinnost znovu zkoumat úvěruschopnost žalovaného. 6. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud konstatuje, že tvrzení žalobkyně o tom, že předmětná smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy povinnost posuzování úvěruschopnosti stanovena nebyla, je lichá, neboť žalovaná částka a tedy dluh žalovaného vznikl na základě smlouvy uzavřené v roce 2015, tedy za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. 7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dl