19 C 262/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 535,05 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 4. 2018 (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl informace o své osobě i o své finanční situaci, zejména informace o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto informací a po zhodnocení předložených listin a dokumentů žalovaným zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Následně dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, o který zažádal. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši 54 558 Kč, která představuje částku jistiny ve výši 30 000 Kč a příslušenství úvěru v celkové výši 24 558 Kč, které představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Tyto peněžní prostředky měly být splaceny ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 897 Kč. Celková splatnost závazku připadala na den 24. 6. 2019. Žalovaný však své závazky nehradil řádné a včas. Celkově uhradil žalovaný pouze částku 35 900 Kč, která představuje 9 řádně uhrazených splátek, přičemž na poskytnutou jistinu byla alokována částka ve výši 19 150, 23 Kč a na příslušenství částka 16 749, 77 Kč. Žalovaný se tak dne 25. 6. 2019 dostal do prodlení s částkou ve výši 18 658 Kč, kterou představuje zůstatek jistiny ve výši 10 849, 77 Kč a zůstatek příslušenství ve výši 7 808, 23 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 1. 2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 2. 6. 2021. Žalobkyně byla následně soudem upozorněna na nedostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a byla tázána, zda na podané žalobě trvá, a zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud současně žalobkyni upozornil na novou právní kvalifikaci nároku jakožto bezdůvodné obohacení, pokud žalobkyně neprokáže řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dne 20. 9. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 10 144,65 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok, a co do částky 5 685,28 Kč, která představuje smluvní pokutu. Dále tedy žalobkyně požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 10 849, 77 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 518, 67 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 24. 4. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s příslušenstvím v celkové výši 24 558 Kč, tj. celkem částku 54 558 Kč, splatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 6. 2019. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v místě jeho bydliště (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl od 25. 5. 2016 zaměstnaný na dobu 3 let a neměl jiné finanční závazky. Příjmy žalovaného měly být ověřeny na základě pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Celkové měsíční příjmy žalovaného byly uvedeny v částce 35 777 Kč a představovala je mzda. Celkové měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 7 910 Kč. Použitelný měsíční příjem žalovaného ve výši 25 919 Kč byl shledán jako dostačující. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a nemá stanovenou žádnou vyživovací povinnost (prokázáno Žádostí o úvěr ze dne 24. 4. 2018). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a podacím archem). Předžalobní výzvou k plnění ze dne 2. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 37 337, 21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 849, 77 Kč od 21. 12. 2020 do 02. 06. 2021 ve výši 469,43 Kč, a to nejpozději do 10. 6. 2021. Žalovaný na dlužnou částku po postoupení pohledávky ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 a podacím archem). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkazovala pouze na vyplněnou žádost o úvěr žalovaným, kde uváděl informace o své finanční situaci, jak je uvedeno výše. Ze strany žalobkyně však nebyly doloženy žádné dokumenty, listiny či důkazy, na základě kterých posuzovala úvěruschopnost žalovaného. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že sám žalovaný při uzavření předmětné smlouvy stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho žádosti o úvěr, současně také stvrdil, že právní předchůdkyni žalobkyně za tím účelem poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje a dále prohlásil, že je schopen poskytnutou zápůjčku splatit. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně dále tvrdila, že získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Žádné z těchto dokumentů však žalobkyně nepředložila. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalovaného obsaženého v př