19 C 280/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 341,98 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 209,32 Kč od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 2 295,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 341,98 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 890,98 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 5. 6. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4% z aktuálně dlužné částky. Splatnost splátek byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Celkově v době trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 23 183 Kč a uhradil 32 523 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně dne 31. 3. 2021 celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku 1 120 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 10 890,98 Kč, na dlužném poplatku částku 91 Kč, na nákladech za vymáhání 100 Kč a na smluvních pokutách 260 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dále právo na úhradu úroku ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny od 3. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě zjišťování kreditního skóre žalovaného, v rámci kterého je posuzována příjmová i výdajová stránka. Následně také nahlížela do externích úvěrových registrů. Výsledkem posouzení byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která mohla být žalovanému schválena. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 5. 6. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni tuto částku v měsíčních splátkách vždy ve výši 4 % z dlužné částky. Splatnost byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 26,28 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru a citovanými úvěrovými podmínkami). Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 23 183 Kč a do okamžiku zesplatnění, ke kterému došlo dne 31. 3. 2021, uhradil žalobkyni částku v celkové výši 32 528 Kč. Po zesplatnění uhradil žalovaný ještě částku 1 120 Kč. Celkově žalovanému vznikl dluh ve výši 11 341,98 Kč, přičemž na jistině vznikl dluh ve výši 10 890,98 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 31. 3. 2021). Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 22. 4. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem Škoda Auto, a.s, jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 16. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěr