19 C 299/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 120 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč a poplatku ve výši 1 120 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 5 120 Kč od 23. 11. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. V této žalobě uvedla, že žalovaný prostřednictvím žádosti o úvěr zveřejněné na internetových stránkách [webová adresa] uzavřel dne 23. 10. 2015 se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč Tyto peněžní prostředky byly žalovanému zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit nejpozději dne 22. 11. 2015, přičemž do této doby neuhradil ničeho. Dne 3. 3. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Ke dni postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho a celková dlužná částka tak činila 5 120 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl předžalobní upomínkou ze strany právního zástupce žalobkyně vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 5 120 Kč, přičemž ani po této výzvě ničeho neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází CRKI, BRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených skutečností právní předchůdkyně žalobkyně neměla pochybností o možnosti a schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto jeho žádosti o úvěr bylo vyhověno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 23. 10. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč, celkem tedy částku 5 120 Kč, nejpozději do 22. 11. 2015 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru a potvrzením o odeslání finančních prostředků). Žalovaný neuhradil za dobu trvání smlouvy ničeho. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou, v rámci které žalovaného vyzval k úhradě nejpozději do 3 dnů (prokázáno dopisem nazvaným výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Dne 3. 3. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a podacím lístkem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována lustrací žalovaného z veřejně dostupných databází CRKI, BRKI, CEE a ISIR. K tvrzeným skutečnostem nebyl ze strany žalobkyně předložen žádný důkaz, žalobkyně ani nezkoumala žádné doklady předložené žalovaným. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 8. Pouhé nahlížení do dostupných registrů a evidencí k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. 10. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 4 000 Kč, kterou jí žalovaný zcela nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 4 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 5 120 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 11. 2015 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 29. 10. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 30. 10. 2021, do zaplacení. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bo