22 C 281/2020-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 12 297,01 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 896 Kč, úroků ve výši 482,99 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 103,02 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a pojistného ve výši 162 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 896 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 143 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 5. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá právní subjektivitu žalobkyně. 6. Ze smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“) má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 896 Kč žalované na nákup zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 089 Kč počínaje dnem [datum]. Kč. Při sjednávání úvěru žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, je zaměstnána, bydlí u rodičů a nemá žádných nákladů na domácnost. 7. Výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] finanční prostředky na nákup zboží formou jejich úhrady přímo prodejci zboží, a dále skutečnost, že žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho. 8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení se splacením úvěru od smlouvy o úvěru odstoupila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 248 Kč k témuž dni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za to, že žalované bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne má soud za to, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 12 247,01 Kč, přičemž byla současně upozorněna na možnost řešení pohledávky žalobkyně za žalovanou soudní cestou. 11. Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne [datum] a předávací protokol ze dne [datum] dokládají postoupení pohledávky na žalobkyni. 12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 896 Kč, přičemž na čerpané peněžní prostředky neuhradila žalovaná ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřila úvěruschopnost žalované, když si jednak neověřila její příjmy a jednak zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalované. Soudu se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by žalovaná neměla žádné životní náklady, a to i přes (neověřenou) skutečnost, že bydlí u rodičů. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno. 13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého