7 C 207/2021-38 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 10. 5. 2021 a doplněnou na výzvu soudu dne 3. 9. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 136 582,89 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 135 921,81 Kč a poplatků ve výši 661,08 Kč spolu s úrokem z úvěru kapitalizovaným za období od 25. 11. 2020 do 14. 12. 2020 částkou 14 661,34 Kč a dále z dlužné jistiny ve výši 18,9 % ročně do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 25. 11. 2020 do 14. 12. 2020 částkou 214,03 Kč a dále z dlužné jistiny ve výši 8,25 % ročně do zaplacení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel dne 1. 8. 2018 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 145 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný na předmětný úvěr v období od 20. 9. 2018 do 20. 5. 2020 uhradil pouze 61 351,74 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni 24. 11. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od její právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 30 12 2020. 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 1. 8. 2019, akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 1. 8. 2018 a kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 145 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně v 120 měsíčních splátkách po 2 817 Kč. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o svých poměrech uvedl, že je rozvedený, bydlel v pronajatém domě/bytě, byl zaměstnán od července 2018, v předchozím zaměstnání byl zaměstnán od prosince 2017, jeho měsíční příjem činil 18 500 Kč, měsíčně hradil splátky jiných úvěrů ve výši 1 295 Kč, měl sjednán kontokorent s limitem 1 000 Kč, neměl žádnou vyživovací povinnost. Totožnost žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z kopie občanského průkazu žalovaného. 7. Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ceník právní předchůdkyně žalobkyně stanovil ceny za služby spojené s úvěrem. 8. Z výpisu pohybů na účtu a reportem ze systému banky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 1. 8. 2018 peněžní prostředky ve výši 145 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, za období od 20. 9. 2018 do 20. 5. 2020 uhradil pouze celkovou částku 61 351,74 Kč. 9. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 24. 11. 2021 včetně podacího archu ze dne 25. 11. 2021 žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků právní předchůdkyně žalobkyně závazek žalovaného ze smlouvy o rychlé půjčce zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 151 458,26 Kč. 10. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 a vyrozuměními o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2021 včetně podacích archů žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně na ní postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy odeslanými dne 25. 1. 2021. 11. Předžalobními výzvami k úhradě ze dne 10. 3. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 12. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav: 13. Na základě uzavřené smlouvy o [příjmení] půjčce poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku ve výši 145 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku ve výši 61 351,74 Kč, tj. že žalovanému zbývá k úhradě částka ve výši 83 648,26 Kč. Rovněž má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. 14. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 25. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 26. Ža