7 C 303/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 16. 7. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 876,19 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 587,86 od 29. 10. 2019 do 3. 3. 2020, s úrokem 21,99 % ročně z částky 8 076,19 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 076,19 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10%. 3. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovaným dne 27. 6. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a splácet úvěr spolu s poplatky spojenými s poskytnutými službami. Žalovaný své povinnosti nesplnil, jelikož překročil výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas. Na základě těchto skutečností právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě nepovoleného přečerpání účtu ve výši 8 076,19 Kč a stanovila mu výši i počet splátek. Žalovaný ani přes to neplnil, proto došlo ke dni 3. 3. 2020 k zesplatnění úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala o projednání a rozhodnutí věci v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující: 7. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 27. 6. 2013 ve spojení s dispozicí k této smlouvě ze dne 20. 8. 2013 soud naznal, že žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému bankovní služby včetně poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno] k běžnému účtu č. [bankovní účet] s výší povoleného limitu 10 000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % povoleného limitu a úroková sazba činila 21,99 % ročně. Celkově se žalovaný zavázal splatit 10 549,75 Kč. Součástí předmětné smlouvy byl i sazebník, kde v části V. byly vymezeny veškeré poplatky spojené s poskytnutým kontokorentním úvěrem včetně sankčních poplatků. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2021 ze dne 25. 1. 2021 se podává, že celková dlužná jistina po splatnosti činila 8 076,19 Kč, splatný úrok z prodlení 587,86 Kč a splatné poplatky a pokuty 1 800 Kč, celkem tedy žalovaný žalobci ke dni 25. 1. 2021 dlužil 10 464,05 Kč. 8. Z dopisu nazvaného ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu č. [bankovní účet] ze dne 6. 10. 2019 se podává, že povolený limit [anonymizováno] byl pro opakované porušení smluvních povinností ze strany žalovaného zrušen, za což byl zaúčtován poplatek ve výši 200 Kč. Z dopisu ze dne 30. 10. 2019 se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 8 076,19 Kč ve 4 měsíčních splátkách po 2 019,04 Kč, a to od 28. 11. 2019. V dopise ze dne 4. 3. 2020 byl žalovaný informován o vyčíslení dluhu ve výši 9 876,19 Kč a byl vyzván k zaplacení této částky nejpozději do 18. 3. 2020. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 soud naznal, že s účinností ke stejnému datu došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobce na žalobce. 10. Výzva k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 včetně podacího archu prokazuje, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15 004,09 Kč. 11. Co se týče posouzení úvěruschopnosti, žalobce v žalobě netvrdil ani nedoložil ničeho. 12. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013. 13. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obchodní zákoník) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 15. Dle § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 16. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. V § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru jsou vyjmenovány výjimky, na které se daný zákon nevztahuje. Předmětná smlouva je však smlouvou o úvěru, na kterou se žádná z těchto výjimek nevztahuje, proto je zákon o spotřebitelském úvěru aplikovatelný i v tomto případě. 18. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 19. Dle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 20. Dle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 21. Dle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 22. Dle § 517 odst. 1 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 23. Dle § 517 odst. 2 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. 24. Dle § 524 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 25. Dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobce nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9 odst. 1), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, pokud žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného neposuzoval, tedy nezkoumal jeho příjmy ani výdaje. 27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. 28. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud